Mainská mývalí kočka je něžný obr s povahou psa

Tyto majestátní kočky vynikají několika zvláštnostmi. Mimo jiné patří mezi největší kočičí plemena. Když se chce napít, nejprve udeří packou do hladiny. Mňoukání těchto koček je slabé, téměř pískavé. Příst umí naopak velmi nahlas a hluboce. 

Tyto kočky se rády a dobře učí. Prostě jde o jedno z nejzajímavějších a nejoriginálnějších kočičích plemen, což je patrně důvodem jejich vzrůstající popularity.

Důvody, proč si pořídit mainskou mývalí kočku

• Přátelská a hravá povaha, milovník lidí, mainská mývalí kočka je prostě ideální rodinný mazlíček.
• Snadno se spřátelí i s dalšími zvířecími členy domácnosti, včetně psů.
• Jde o přizpůsobivé plemeno, snadno si tak zvykne na různý životní styl svého majitele.
• Tyto kočky jsou velmi inteligentní a hravé. Je to tedy jedno z kočičích plemen, které nejenže je schopné naučit se různé triky, ale dokonce i dobrovolně spolupracuje. Výcvik v případě těchto majestátních koček bude bavit vás i je.
• Jejich srst vyžaduje pravidelné vyčesávání, není ovšem nutné ji vyčesávat denně. Péče o srst je tedy nutností, ale není vyloženě náročná.
• Pokud na ni nejsou děti moc hr, snadno s nimi vychází. A i se ráda zapojí do jejich hry.
• Sice jde o poměrně „upovídané“ plemeno, nejde o nepříjemné „řvaní“ Mňoukání je tiché a většina chovatelů se shoduje na tom, že se podobá vrkání holubice.
• Jde o krásnou a roztomilou kočku, která si vás získá již svým vzhledem.
• Osobnost mainské mývalí kočky je do jisté míry podobná povaze psa. Se správným tréninkem s vámi bude chodit i na procházky.
• Miluje lidskou přítomnost. Ať se v bytě hnete kamkoliv, je slušná šance, že vám bude vaše kočičí kamarádka dělat společnost.

Důvody, proč si NEpořizovat mainskou mývalí kočku

• Hustá a delší srst je pro tuto kočku sice typickým znakem a dodává jí na kráse a eleganci, pro někoho ovšem může být překážkou. O srst je třeba pečovat, tedy pravidelně ji vyčesávat. I když česání není třeba provádět denně, zabere to i tak poměrně hodně času. Zároveň je třeba počítat s tím, že budete mít všude po bytě chlupy.
• Jde o jedno z největších kočičích plemen. I proto se jí občas přezdívá „něžný obr“. Není tak vhodná do malinkatého bytečku bez možnosti chodit občas ven.
• Jak kvůli její velikosti, tak kvůli množství energie je třeba počítat s tím, že je třeba tuto kočku utahat. Nejde tedy „jen“ o to pořídit spoustu hraček, ale kočku i aktivně zabavit buď procházkou, výcvikem, nebo nějakou aktivní hrou. Pokud se tak nestane, kočka si začne hledat zábavu sama, a to se vám nejspíš líbit nebude.
• Mainské kočky jsou poměrně citlivé na správnou výživu. Pokud nemá vyváženou stravu, snadno přibere nebo velice snadno a až moc zhubne.
• Není vhodná do domácnosti, ve které by trávila velké množství času sama. Jde o společenskou kočku, která nesnáší moc dobře samotu. Pokud jste tedy vy i ostatní členové domácnosti často pryč, poohlédněte se radši po samostatnějším plemeni.
• Jde o plemeno, které oproti jiným trpí poměrně často na různé dědičné choroby, které lze ne vždy včas odhalit a projeví se až věkem. A to i v dobře kontrolovaných chovech.
• Pro někoho může být její upovídanost a touha po pozornosti tím pravým ořechovým, pro jiné budou její hry lumpárnami a její komentování všeho, co se kolem ní děje, obtěžující. Pokud toužíte po kočce, která vám bude sice dělat společnost, ale nebude si nárokovat vaši pozornost velkou část dne, poohlédněte se jinde.

Historie mainské mývalí kočky

Mezi hlavní předky těchto úchvatných koček je norská lesní kočka. Plemeno samotné vzniklo křížením těchto divokých norských koček v anglické oblasti amerického státu Maine. Odtud i název tohoto plemene – Mainská. Již od počátku prvních chovů se stalo toto kočičí plemeno populární a chov se rozšířil nejen ve zbytku Ameriky, ale i ve Velké Británii a posléze ve zbytku Evropy. Toto plemeno prý bylo i populární na šlechtických a královských dvorech Evropy. Mezi milovnice tohoto plemen prý patřila i královna Marie Antoinetta. V roce 1860 bylo plemeno poprvé vystaveno a již v roce 1861 došlo k oficiální registraci v New Yorku.

Povaha mainské mývalí kočky

Navzdory své velikosti jsou tyto kočky velice něžné a přítulné. Milují svou rodinu, na kterou nedají dopustit. Do své smečky bez potíží zahrnou dospělé i dětské lidské osazenstvo domácnosti, ale i psy nebo další zvířata. Jde zkrátka o přátelského obra. Mainské mývalí kočky jsou aktivní a hravé, ocení proto, když se jim budete důsledně věnovat a pořádně je zabavíte. Zároveň jsou ale i klidné a dlouhé hodiny dokážou v klidu chrupat.

Vzhled mainské mývalí kočky

Kromě nadstandartní velikosti vás u tohoto plemene zaujme huňatý ocas a krásná, hebká, hustá srst, která na krku tvoří límec. Ocas dotváří celkový dojem z velikosti této kočky nejen díky srsti, ale i díky délce ocasu, který je kolikrát i stejně dlouhý jako kočka samotná. Tělo mainské mývalí kočky je svalnaté a pevné s dlouhou hlavou, vystupujícím nosem a vzpřímenými oušky. Barva srsti je různorodá s různými kresbami, stejně jako jsme zvyklí od běžných koček domácích, snad až na čistě bílou. Bílá se u tohoto plemene vyskytuje sporadicky. Nejčastěji se vyskytuje černě mramorová nebo tygrovaná barva srsti.

Mainská mývalí kočka v bodech

Velikost:

• Kocour 9-12 kg; kočka 5-7 kg

Srst:

• Středně dlouhá, hustá

Zbarvení:

• Jsou povolené všechny barevné varianty jako u známějších koček domácích, stejně tak různé vzory. Nejčastější bývá černě mramorové nebo tygrované, výjimečně se vyskytuje celo bílá kočka.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva