Akita inu je psí strážce rodiny, který moc neštěká

Akita je důstojný a loajální pes, ze kterého je skvělý strážce rodiny. Jde o skvělého hlídače jak lidí, tak i budovy a zahrady. Původním posláním tohoto plemene bylo ochránit majetek, ale i asistovat při lovu velké zvěře. Při lovu bylo úkolem akity zaměstnat zvěř, a především ji držet v šachu do příchodu lovce.

Akity jsou i díky tomuto způsobu lovu samostatné a svéhlavé, jsou proto doporučované pro zkušenější chovatele, kteří jim dopřejí důsledný výcvik. Od počátku je třeba být trpěliví a ideálně disponovat přirozenou autoritou, díky které akita pochopí své místo ve smečce. Nové triky a povely chápe rychle, ale chvíli jí trvá, než povel provede, při výcviku je třeba být hodně trpěliví. Jejich hustá srst jim sice umožňuje celoroční pobyt venku, ale většinou ho nesnáší dobře psychicky. Se svou rodinou si utváří pevné pouto a ráda tráví čas ve společnosti lidí. Zkušenější chovatel, který si poradí s určitou tvrdohlavostí a dalšími specifiky tohoto fascinujícího plemene, v něm bude mít věrného a milujícího parťáka.

Důvody, proč si pořízovat akita inu

• Jde o velmi věrné plemeno, které za každé situace bude stát za svým pánem a rodinou.
• Akita je velmi milý a příjemný pes, a to i když jeho vzhled do jisté míry může vzbuzovat nervozitu.
• Velmi ceněnou vlastností je minimální uštěkanost.
• Jde o velmi inteligentní plemeno, které se snadno učí nové povely. I když s jejich následným vykonáním to již není až tak samozřejmé.
• Velmi pečlivě se čistí, a to podobně jako kočky. Jde o jedno z nejčistotnějších plemen světa.
• Dobře vychází i s dětmi, které budou velmi rády chránit.
• I když jde o středně velké plemeno, oproti jiným podobně velkým psům toho sní o něco méně. Z finančního hlediska je tak méně náročné pořídit pro ně dostatečné množství kvalitního krmiva.
• Akita je nadšený aportér. Přinášet různé předměty je pro ni přirozené, jde tak o „trik“, který se nejen snadno naučí, ale i velmi ochotně plní (na rozdíl od mnoha jiných).
• Jde o plemeno, které zaujme svým majestátním a vznešeným vzhledem.

Důvody, proč si NEpořizovat akita inu

• Akita je tvrdohlavá a je zvyklá pracovat samostatně. Je proto doporučována spíše zkušenějším chovatelům, kteří s ní budou mít trpělivost a budou při výchově důslední.
• Při výcviku akity se hodí notná dávka přirozené autority. Akita se patrně dříve či později pokusí o převzetí vůdcovství ve smečce. Jen pokud bude respektovat svého pána, a se správným přístupem při výcviku, se tak nestane.
• I když jde o relativně složitého psa při výcviku, učí se snadno díky vysoké inteligenci. K výcviku je třeba přistupovat jemně a trpělivě a minimálně zvyšovat hlas a vyhýbat se fyzickým trestům. Akity jsou velmi citlivé na jakoukoliv agresi ze strany člověka, a především pokud k ní dochází častěji, pes se může „seknout“ a přestat spolupracovat, v krajním případě sám může reagovat agresí.
• Akita je společenské psí plemeno, které miluje svou rodinu. Pokud nebude mít dostatek kontaktu s člověkem, bude nešťastná a znuděná. Tento stav se v krajním případě může u některých akit projevit i agresí.
• Při výcviku je třeba být originální a kreativní. Akity nemají rády nudu a nerady opakují ty samé cviky stále dokola.
• Akita má krásnou hustou srst. Tato srst líná. Hodně. Byt plný chlupů je tak samozřejmostí.
• Toto plemeno má tendenci být dominantní. Je třeba jejich dominanci zavčas podchytit. Je to i hlavním důvodem, proč se příliš nehodí do smečky dalších psů. Se správnou socializací lze podchytit její chování vůči cizím psům a dalším zvířatům. Nicméně pobyt v domácnosti zvládá většinou lépe jako jedináček.

Historie akita inu

Akita inu je jedno z nejstarších psích plemen. Pochází z Japonska a svůj název získalo podle provincie Akita nacházející se na severu Japonska, kde se předpokládá vznik tohoto plemene. Původním účelem tohoto plemene byla pomoc při lovu medvědů, jelenů a divokých prasat. Dále hlídaly majetek majitele. V průběhu 19. století se i akity účastnily tehdy populárních psích zápasů. I v Japonsku vznikla snaha vyšlechtit ideálního bojového psa a docházelo ke křížení se psy jiných ras, především mastify nebo s tosa inu. V roce 1910 přišel zákaz psích zápasů, bohužel v té době se již téměř nevyskytovali čistokrevní jedinci akit. Roku 1927 vznikl klub chovatelů, kteří se pokusil obnovit původní chov. Obnovení plemene silně zpomalila druhá světová válka, a to především kvůli zákazu psy krmit a velké poptávce po psí srsti a kožešině pro potřeby armády.

Posléze se akity staly národním kulturním dědictvím Japonska a dodnes jsou chovy akit finančně podporovány. Do světa, konkrétně nejprve do Ameriky, se dostala akita díky americkým vojákům, kteří se vraceli domů z války. Chovatelé v USA měli jiné představy o vhledu a vlastnostech tohoto plemene, takže začalo docházet ke křížení s mastify a německými ovčáky. Výsledkem je nové plemeno – americká akita. Americká varianta tohoto plemene je o něco větší a těžší a hlavou spíše připomíná medvěda. Srst amerických akit je tmavší a často i do černa. Dnes jde oficiálně o dvě samostatná plemena – akita inu a americká akita.

Povaha akita inu

Nejtypičtější a nejvíce oceňovaná vlastnost tohoto plemene je absolutní věrnost svému pánovi. Vůči své rodině je velmi loajální. Přesto jde zároveň o samostatně fungující a tvrdohlavé plemeno, které není jednoduché ukočírovat, především pro nezkušené chovatele. Jednou z dalších typických vlastností tohoto plemene je dominance a touha vládnout. Což jsou opět vlastnosti, se kterými si poradí především zkušenější kynolog s notnou dávkou přirozené autority. Velké loajalitě vůči majiteli je třeba přizpůsobit i výcvik těchto psů. Většinou jim nevyhovuje typický „cvičákový dril“ a rozhodně nelze od akit očekávat excelování v klasické sportovní kynologii. Při výcviku budou poměrně ochotně spolupracovat se svým majitelem, cizí člověk toho s nimi moc nesvede, a to ani zkušený trenér. Akity jsou velmi inteligentní a učí se dobře, ale většinou jim chvíli trvá, než pokyn splní. Je třeba být při výcviku velmi trpěliví. Jejich krásná hustá srst jim umožňuje trávit celý rok venku, ovšem zároveň vyžadují intenzivní kontakt se svou rodinou. Většinou se proto doporučuje chovat akity v domku se zahrádkou, a to tak, aby měly dostatek kontaktu se svými lidmi a mohly se zároveň volně pohybovat po zahradě. Pokud se akita cítí osaměle a navrch se začne nudit, mohou se u ní začít projevovat sklony k agresivitě.

Akita je poměrně tichý pes, který štěká jen, pokud k tomu má důvod. Se svými majiteli většinou komunikuje mručením a mumláním. Velmi rádi tito psi nosí různé věci. Aport je pro ně přirozený a jde u nich asi o jeden z mála cviků, který plní bez většího zaváhání. Vůči cizím lidem se většinou projevují zdrženlivě, svou rodinu jsou pak schopné chránit proti jakémukoliv nebezpečí. Je velmi důležité, aby si tito psi prošli správnou socializací, protože jak vůči dalším domácím zvířatům, tak i vůči cizím, mají tendenci se chovat dominantně, což může i při běžném venčení způsobovat potíže.

Vzhled akita inu

Akity patří mezi mohutné středně veliké psy s delší srstí s velmi hustou podsadou. Barva srsti je červená, žíhaná, bílá, případně sezamová. Tělo je proporčně vyvážené, má silné kosti a je dobře osvalené. Hlava je široká, oči jsou malé, tmavé a hluboce posazené. Uši jsou vztyčené. Dobře osvalené končetiny jsou silné. Vysoko nasazený ocas je nad tělem hodně zatočený. Hustá podsada dobře chrání psy proti chladu i dešti. Kohoutková výška se pohybuje mezi 61 a 67 cm a váží mezi 30 a 66 kg.

Ke komu je akita inu vhodná

I když jde o velmi odolného psa díky delší a husté srsti, přesto jde o plemeno vhodné spíše do bytu nebo do domku se zahradou a pravidelným přístupem dovnitř. A to především díky povaze tohoto psa – miluje nadevše své lidi, a když je příliš často sám, velmi trpí. Sice nejde přímo o hyperaktivní plemeno, ale přesto potřebuje zaměstnat jak hlavu, tak vyžaduje velké množství fyzické aktivity. Srst zaručuje velkou odolnost vůči chladu, ale i kvůli ní pak poměrně špatně snáší vyšší teploty. I když je srst hustá a středně dlouhá, nevyžaduje náročnější péči – stačí pravidelně kartáčovat. Další výhodou srsti je, že je samočisticí a i v případě namočení psa není zdaleka tolik cítit jako u jiných plemen. Akita klasicky líná 2x ročně a kvůli husté podsadě je chlupů opravdu, ale opravdu hodně. Jde o spolehlivého hlídače, kterému neproklouzne ani myška. Přeci jen má to v genech, je to jeden z historických úkolů tohoto psího plemene. Vůči cizím lidem jsou tito psi velmi ostražití, ale v přítomnosti majitele jsou ochotné návštěvy tolerovat.

Akita inu v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška se pohybuje mezi 61 a 67 cm.
• Váží mezi 30 a 66 kg.

Srst:

• Středně dlouhá s hustou podsadou

Zbarvení:

• Barva srsti je červená, žíhaná, bílá, případně sezamová.

Jak dlouho žije:

• Akita inu se dožívá 10 až 12 let. 

Odkud pochází:

• Japonsko

Pro koho se hodí:

• Je velmi milujícím a oddaným společníkem, který bude svou rodinu a majetek chránit i s nasazením vlastního života.
• Má tendenci k dominanci a tvrdohlavosti, je tak vhodná především pro trpělivé a zkušenější chovatele.
• Nevyžaduje kdovíjaké sportovní výkony, ovšem i tak jde o poměrně aktivního psa, který potřebuje psychické i fyzické vybití.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva