Aljašský malamut je psí sportovec, který v bytě trpí

Aljašský malamut patří k nejstarším psím plemenům. Jde o většího a impozantního psa, který na první pohled zaujme svým krásným vzhledem. Jedná se sice o tvrdohlavce, ale se správnou socializací a důsledným výcvikem jde o přátelského psa. Svého pána velmi miluje a je mu věrný a oddaný.

Jeho tvrdohlavost a sklony k dominanci mohou být pro nezkušené chovatele oříškem. Při nesprávném přístupu může poměrně snadno dojít k problému. I s ohledem na jeho mohutnější velikost je třeba se důsledně soustředit na správnou výchovu. Zpravidla velmi dobře vychází s dětmi, ke kterým přistupuje laskavě a jako k sobě rovným. Je ideálním společníkem především na venkov či do menšího města, do centra velkoměsta je vyloženě nevhodný. Miluje přírodu a dlouhé procházky v ní, ruch velkoměsta opravdu neocení. V zásadě jde o tiché psy, kteří minimálně štěkají, když už se vyjadřuje zvukově, tak spíše vyje. Nesnáší příliš dobře delší samotu, svou nelibost pak dává najevo právě vytím.

Důvody, proč si pořídit aljašského malamuta

• Povětšinou mírumilovný a přátelský pes, které nesežere návštěvu hned u branky. Malamuti „budí hrůzu“ spíše svým mohutným vzhledem než svou povahou.
• Jsou velmi odolní, a to díky hustému kožichu. Evropské zimy pro ně většinou nejsou žádnou výzvou a hravě zvládají celoroční pobyt venku.
• Jde o poměrně chytré psy, kteří se bez potíží naučí pravidlům slušného chování.
• Má spoustu energie, kterou je třeba vyčerpat. Nejvíce ocení dlouhé túry přírodou.
• Malamuta lze využít i k tahu, především během zimy. Na sáňkách vás či vaše bágly utáhne velmi snadno.
• Vůči dětem je až překvapivě tolerantní a trpělivý. Jako u jiných psů je třeba mít psa a malé děti pod dozorem, přesto je toto plemeno většinou v absolutním klidu, a to i když po něm lezou i ty nejmenší děti.
• Malamuti jsou poměrně tišší psi a hlasově se projevují především vytím, štěkají opravdu výjimečně. I k vytí se dostanou spíše občas.
• Poměrně dobře vychází i s dalšími zvířaty, i se psy. Je třeba ale odmalička pracovat na socializaci.

Důvody, proč si NEpořizovat aljašského malamuta

• Jeho srst je krásná a hustá. Což ovšem znamená jediné – pokud bude mít váš pes přístup do bytu, budete mít celoročně všude chlupy.
• Potřebuje především pohyb, a to každý den. I pokud má možnost pohybu po velké zahradě. Pokud dopředu víte, že nebudete mít na psa každý den čas, raději se poohlédněte po jiném psím plemeni.
• Tito psi mají silný lovecký pud, je tak třeba na to pamatovat nejen při procházkách přírodou, ale i při pořizování dalších zvířat do společné domácnosti. Například slepice či králíci před ním v bezpečí nebudou.
• S ohledem na jejich hustou srst a místo původu nejde o psy vhodné do bytu. Přístup do domu sice ocení, ale celoročně bude spokojenější na zahradě.
• Jde o tvrdohlavé plemeno, které si rádo dělá věci po svém. Sice se ledacos naučí poměrně rychle, ale musí mít na výcvik náladu.
• Nejde o vhodné plemeno pro začátečníky. Jejich specifická povaha v kombinaci s notnou dávkou tvrdohlavosti vyžaduje poměrně specifický přístup.
• Jde opravdu o velké plemeno psa, který byl vyšlechtěn k tahu. Odnaučit ho tahat na vodítku může být pro řadu lidí opravdu oříškem. A i když se vám podaří tento zlozvyk dostat jakž takž pod kontrolu, může se poměrně snadno stát, že se v nestřeženém okamžiku rozhodne vydat za kočkou či zajícem. Je tak třeba zvážit i vaše fyzické možnosti – přeci jen drobnější žena může mít v podobných situacích docela potíže malamuta udržet.

Historie aljašského malamuta

Tito majestátní psi pochází ze západní Ajašky, kde běžně pomáhali lidem s různorodu prací a s lovem. Poměrně často se využívali k lovu predátorů, například medvědů. Během zlaté horečky okolo roku 1896 byli velkými pomocníky nových osadníků, kteří je využívali především jako tažné psy. Koncem 19. století proběhly pokusy toto plemeno křížit s jinými psy, od čehož se opět poměrně rychle opustilo a vliv na podobu a povahu současných malamutů to mělo minimální vliv. Podle analýzy DNA z roku 2004 se jedná o jedno z nejstarších plemen a je poměrně výrazně odlišné od jiných plemen psů. Až v roce 2010 se malamut stal oficiálním státním psem Aljašky. Nejde o vhodného psa k různým závodů, ale oproti jiným plemenům vyniká především v síle a vytrvalosti na dlouhé vzdálenosti. Tyto vlastnosti se projevily především během tzv. „závodu se smrtí“, který je znám také jako Velký běh do Nome, který proběhl v roce 1925 na Aljašce.

Během mimořádně tuhé a drsné zimy i na aljašské poměry v městě Nome vykukla epidemie záškrtu. Tisíce lidí, dětí i dospělých, bylo nakaženo a nezbytné sérum určené k léčbě nebylo v Nome k dispozici v dostatečném množství. Vrtulníky či jiné moderní možnosti, které by do městečka dostaly potřebné množství séra, nebyly tehdy k dispozici. Nejbližší dostatečné zásoby byly v městě Anchorage, které se nachází 1 085 km od Nome. Nakonec potřebné sérum bylo dovezeno pomoci štafety psích spřežení. Téměř bez přestávky a v extrémním počasí běželi psi pět a půl dne (při teplotách -52 °C). Každoročně se na této trase pořádá Iditarod, tedy prestižní maraton psích spřežení. Většinou týden před touto akcí se na stejné trase pořádá i zimní ultramaraton, kdy závodníci mohou absolvovat trasu nejen pěšky, ale i na lyžích nebo na kole. Roku 2007 závod vyhrál dokonce český cyklista Jan Kopka.

Povaha aljašského malamuta

Síla a vytrvalost, to jsou největší devizy aljašského malamuta. S ohledem na jeho velikost (okolo 40 kg) je poměrně náročný na prostor, ale i na pohyb. Dlouhé procházky a alespoň základní výcvik by měly být každodenní samozřejmostí. Pokud budete mít možnost, určitě v zimních měsících ocení možnost si alespoň občas zatahat. Bude mu celkem jedno, jestli vás potáhne na běžkách, saních nebo na kole. I když je většinou přátelský a rád se mazlí, není doporučován pro lidi bez zkušeností se psy. Přeci jen má toto plemeno sklony k tvrdohlavosti a i s ohledem na jeho silné lovecké pudy a velikost si s ním poradí o něco lépe zkušenější chovatel. Malamuti mají také často tendenci pokoušet se převzít velení v rodině a ideálně i v blízkém okolí. Při výcviku je třeba být důslední, 100% si trvat na svém a ideálně disponovat o trochu větší špetkou přirozené autority než u mnohých dalších plemen. Od štěněte je třeba seznamovat ho s cizími psy a dětmi, pak s nimi většinou vychází velmi dobře. Pokud nemá dostatek prostoru a možnost se pravidelně a dlouho hýbat, začne být neklidný.

Spokojený bude na větším pozemku a při každodenních procházkách. Určitě nepočítejte s tím, že bude psovi stačit se párkrát proběhnout podél plotu a vybije tak svou energii, dlouhé procházky jsou bez přehánění každodenní nutností i navzdory trvalému pobytu psa na zahradě. Pokud nemá malamut dostatečné vyžití, začne se poměrně rychle nudit, což se u něj projevuje nejčastěji zlozvykem v podobě žvýkání a kousání nebo i hrabáním. S ohledem na mohutnou velikost psa si asi dovedete snadno představit, jak v takovém případě bude vaše zahrada vypadat. Jinak jde o poměrně tiché psy, kteří velmi málo štěkají. Když už se mají potřebu projevit hlasově, většinou vyjí. Pokud je malamut dostatečně zaměstnaný, většinou tak ho uslyšíte málokdy, pokud se nudí, může naopak výt velmi často a hlasitě.

Vzhled aljašského malamuta

Statný a dobře osvalený pes s pevnou kostrou a hlubokým hrudníkem, to je aljašský malamut. Pevný postoj a vztyčená hlava, to je typický obrázek. Má širokou hlavu s masivní tlamou, která se mírně zužuje ke kořenu nosu. Jeho srst je velmi hustá s hustou podsadou a je o něco hrubší než u sibiřského huskyho a nabízí malamutovi skvělou ochranu proti chladnému nepříznivému počasí. Malamuti mohou mít poměrně různorodé zbarvení, nejčastěji se objevuje v odstínech šedé a bílé, vlkošedé, černobílé, červenobílé nebo čistě bílé. Ocas je hustě osrstěný a při pohybu může připomínat vlající pero. Kohoutková výška plemene se pohybuje v rozmezí 58-64 cm a váha mezi 36 a 43 kg.

Ke komu je aljašský malamut vhodný

I když je malamut s ohledem na hustou srst a zemi původu uzpůsoben na zimní a velmi chladné počasí, právě díky velmi husté srsti zvládne i teploty okolo 30 stupňů. Přesto během letních měsíců je třeba chodit na dlouhé procházky především během chladného rána, během dne bude spokojeně lenošit ve stínu. Jde o psa, který bude spokojený na velkém pozemku a ani nebude vyžadovat zateplenou boudu. Je to pes vyšlechtěn k lovu a k tahání těžkých břemen, což je třeba mít na paměti. Pokud s ním budete vyrážet na pravidelné procházky a výlety a umožníte mu alespoň občasnou možnost tahu, bude spokojený. Potřebuje alespoň základní výcvik, který se správným přístupem hravě zvládne (hvězdou pokročilých disciplín obedience ale většinou nebude). Je třeba ho odmala správně socializovat, pak vychází velmi dobře jak s domácími, tak i cizími psy a dětmi. Vhodný je spíše k zkušenějším chovatelům s notnou dávkou přirozené autority, kteří si poradí se záchvaty tvrdohlavosti a s případným pokusem o převzetí velení ve „smečce“.

Aljašský malamut v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška plemene se pohybuje v rozmezí 58-64 cm.
• Váha se pohybuje mezi 36 a 43 kg.

Srst:

• Středně dlouhá s velmi hustou podsadou, která chrání nejen proti velkému chladu, ale i horku.

Zbarvení:

• Mnoho barevných variant, nejčastěji se objevuje v odstínech šedé a bílé, vlkošedé, černobílé, červenobílé nebo čistě bílé.

Jak dlouho žije:

• Aljašský malamut se dožívá 11 až 13 let.

Odkud pochází:

• Aljaška

Pro koho se hodí:

• Velký pes s velmi hustou srstí je díky svému vzhledu a zemi původu vhodný především na zahradu, čím větší tím lepší. Je velmi odolný vůči nepříznivému počasí, takže ani nevyžaduje zateplenou boudu či kotec.
• Má sklony k dominanci a dokáže být velmi tvrdohlavý, je vhodným parťákem především zkušenějším chovatelům, kteří si poradí se specifiky jeho povahy.
• Byl vyšlechtěn k tahu a lovu, pokud mu umožníte alespoň občas možnost tahu, třeba saní či běžek, bude velmi spokojený.
• Je velmi aktivní, kromě tahu jsou pro něj vhodné především dlouhé procházky přírodou. A to ideálně na každodenní bázi, jinak se začne nudit.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva