Bernardýn se v bytě chová jako slon v porcelánu

Bernardýn patří mezi velké psy, které má většina z nás spojené s horami. Zpravidla jde o přátelské a laskavé hafany, kteří vyjdou s kde kým. Jsou to psi, kteří milují lidskou společnost. S ohledem k jejich velikosti je třeba nepodcenit jejich výchovu a socializaci, pak budete mít doma přátelského mazlíka.

Svatobernardský pes rozhodně není žádný drobeček, není tak nejvhodnější volbou psa do bytu nebo do vilky se zahrádkou v blízkosti centra města. Nejspokojenější bude na vesnici, na kraji města či přímo někde na horách. Snadno zvládne celoroční pobyt na zahradě. Zpravidla se velmi dobře snáší s dalšími domácími zvířaty, včetně koček. Velmi dobře vychází i s dětmi, k těm nejmenším dětem se ovšem moc nehodí, především kvůli velkému rozdílu ve velikosti.

Důvody, proč si pořídit bernardýna

• I když jde o opravdu velkého psa, je velmi přátelský. Zpravidla je charakterizován jako něžný obr, který se spřátelí téměř s kýmkoliv.
• Má velmi rád lidi a dobře vychází i s dětmi.
• Jejich hustý kožich je velmi odolný, zpravidla velmi dobře snáší celoroční pobyt venku. Chladné počasí a zimu zvládá levou zadní.
• Miluje jídlo. Hodně. Což lze využít především během výcviku - za pomoci dobrot bernardýna zpravidla zvládnete vychovat velmi snadno.
• Patříte-li mezi kynology začátečníky a toužíte po opravdu velkém psovi, pak je vhodnou volbou právě bernardýn. Tito psi jsou velmi přátelští a dobře se cvičí.
• Svým vzhledem odežene mnoho zlodějů.
• Svou rodinu má velmi rád a tráví rád mnoho času v jejich společnosti. Zpravidla ale není vlezlý, stačí mu být v blízkosti svých lidí bez nutnosti se mu zároveň i intenzivně věnovat.
• Pouhou velikostí budí respekt. Je zároveň opravdu velmi přátelský a nestává se, že by se dostával pravidelně do rvaček. Pokud se snad k nějaké připlete, dokáže ji vyřešit i bez agrese.

Důvody, proč si NEpořizovat bernardýna

• Velmi línají. Můžete tak počítat s velkým množstvím chlupů po celém bytě.
• Jejich velikost může být i překážkou, bernardýn si ji totiž většinou moc neuvědomuje. Zpravidla se po bytě pohybuje jako slon v porcelánu a poměrně často do všeho možného naráží a často něco shazuje.
• Jako mnoho psů tohoto typu slintá. A to hodně.
• S ohledem na svou velikost vyžaduje kvalitní krmivo, aby psovi správně fungovaly klouby. Zároveň také vyžaduje velké množství jídla. Nakrmit bernardýna je zpravidla dražší záležitost.
• Jako mnoho velkých psích plemen se dožívá relativně nízkého věku.
• Stejně jako další větší psi, i bernardýn dospívá později, zpravidla až kolem třetího roku.
• I když má děti zpravidla velmi rádi, není nejvhodnější volbou k těm nejmenším. Bernardýn je opravdu velký a do značné míry neohrabaný, takže malým dětem může nechtěně ublížit.
• Velmi hustá srst a zároveň jeho obří velikost bernardýna předurčuje k snadnému životu v chladném počasí. Oproti tomu horko snáší velmi špatně, takže je nutné mu během léta zajistit chladný kout.
• I když se za pomoci dobrot naučí ledacos, je třeba počítat s tím, že řadu povelů sice splní, ale s notnou dávkou rozvahy (tedy ne ihned, ale s několikavteřinovým zpožděním), a ne dokonale přesně. S plněním náročnějších obedience disciplín, kde je nutná i určitá dávka mrštnosti, především rychlosti a přesnosti, s bernardýnem nepočítejte.

Historie bernardýna

S velkou pravděpodobností je bernardýn potomek molossoidních psů, kteří se dostali do Švýcarksa díky Římanům. Ti procházeli Švýcarskem v době vlády císaře Augusta, tedy zhruba před 2 000 lety. V té době byli podobní psi využívání k tažení nákladů a břemen. První zmínka přímo o bernardýnech pochází z roku 1703. V té době v klášteře sv. Bernarda ve vysokohorském průsmyku švýcarských Alp tamní mniši provozovali špitál. Pravidelně zachraňovali ztracené a poraněné cestovatele. Přímé předky bernardýnů využívali k střežení kláštera, poskytovali mnichům ochranu a tako pomáhali stopovat tehdejší ztracené cestovatele. Díky izolaci kláštera se u bernardýnu podařilo zachovat čistotu chovu. Čas od času byli bernardýni kříženi se psy z údolí, v roce 1830 došlo k cílenému chovu křížení s novofundlandským psem. Od tohoto cíleného spojení se velmi záhy upustilo, potomkům tohoto spojení se v delší srsti více držel led a srst pod jeho tíhou těžkla.

I když se během 18. století stali klášterní psi známí téměř po celém Švýcarsku, nemělo toto obří psí plemeno oficiální název až do roku 1800. Psi se stali známí především z toho důvodu, že do té doby zachránili více než 2000 poutníků. V průběhu 19. století byli psi nazýváni různým způsobem, mezi nejznámější názvy patřil například posvátný pes nebo alpský pes. Název plemene se nakonec ustálil na svatobernardském psovi a plemeno bylo uznáno roku 1880. Již v té době byl bernardýn uznám jako národní plemeno Švýcarska. Plemeno se během 19. století rozšířilo různě po Evropě, především do horských oblastí. V jednotlivých zemích docházelo ke křížení s některými tamními psy a postupně docházelo k odchylkám především ve výšce a váze bernardýnů. Roku 1887 vznikl první oficiální standard psího plemene, který byl přijat ve většině zemí, kde se bernardýn vyskytoval – kromě Anglie. V současnosti je bernardýn rozšířen po celém světě a slouží nejen jako hlídač, ale i jako přátelský společenský pes.

Povaha bernardýna

Jako mnoho dalších velkých psů i bernardýn dospívá o něco později než menší psí plemena. V dospělosti jsou to přátelští a hodní psi, ale s ohledem na jejich velikost by jim i tak měl být dopřán alespoň základní výcvik. Už odmalinka je třeba bernardýna učit, že nesmí z radosti po lidech skákat. V momentě, kdy bernardýn doroste do své dospělácké velikosti, by jeho nadšené vítání asi ustál málokdo. Bernardýni jsou velmi přátelští, a to jak vůči lidem, tak i vůči dalším zvířatům. Velmi dobře vychází bernardýn i s dětmi, ale není moc doporučován k malinkým dětem. Především z toho důvodu, že jde o velké a lehce neohrabané psy, kteří by mohli malým dětem nechtěně ublížit.

Vzhled bernardýna

Bernardýn je statný velký pes s hustou srstí. Jeho srst může být středně dlouhá s hustou podsadou nebo krátká. Základní „podkladová“ barva bernardýna je bílá s červenohnědými, oranžovými nebo hnědě žíhanými skvrnami. Na velké hlavě nalezneme středně velké hnědé oči. Svěšené uši jsou vysoko a široko nasazené. Harmonicky souměrné a mohutné tělo působí impozantním dojmem. Ocas je dobře osrstěný, dlouhý a těžký. Kohoutková výška bernardýna dosahuje 61-95 cm. Váha se pohybuje mezi 50 a 91 kg.

Ke komu je bernardýn vhodný

Bernardýn je velký pes odolný vůči chladnému a obecně nepříznivému počasí. Především díky těmto vlastnostem není nejvhodnější volbou do bytu, určitě bude spokojený při celoročním pobytu venku. Z bernardýna zároveň ve velkém lítají chlupy, a to nejen během línání. Také slintá. Hodně a neustále. Dodnes jde o ideálního psa na hory nebo na vesnici či na kraj města, kde budete mít blízko do přírody. Bernardýni bez větších potíží zvládnou základní výcvik (který je s ohledem na jejich velikost i nutností), k náročnějším obedience disciplínám vhodní ovšem nejsou. Ocení především delší procházky přírodou. Pokud toužíte po psovi na některý ze psích sportů, raději se poohlédněte jinde. S ohledem na velikost bernardýna a jeho rozvážné a klidné pohyby není ideální volbou například na agility, kde se cení rychlost, mrštnost a přesnost.

Bernardýn v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška bernardýna dosahuje 61-95 cm.
• Váha se pohybuje mezi 50 a 91 kg.

Srst:

• Krátká nebo středně dlouhá s hustou podsadou

Zbarvení:

• Základní „podkladová“ barva bernardýna je bílá s červenohnědými, oranžovými nebo hnědě žíhanými skvrnami.

Jak dlouho žije:

• Bernardýn se dožívá 8 až 10 let. 

Odkud pochází:

• Švýcarsko

Pro koho se hodí:

• Vhodný je k celoročnímu pobytu venku, a to díky své velké velikosti a odolnosti vůči nepříznivému počasí. Zároveň tito psi neustále ztrácejí chlupy a hodně slintají, s čímž si lépe poradíte venku.
• Jde o přátelské psy, kteří dobře vychází i s dětmi, s cizími lidmi a dalšími zvířaty.
• Nejsou nejlepší volbou do centra města, vhodní jsou dodnes na hory nebo okraj měst či na vesnici. Prostě do míst, kde s nimi snadno můžete vyrazit na dlouhou procházku přírodou.
• Jsou to přátelští psi, kteří bez větších potíží zvládnou základní výcvik. Na náročnější obedience disciplíny příliš vhodní nejsou – povely sice plní, ale ne bleskovou rychlostí a vojenskou přesností jako němečtí ovčáci nebo belgičtí ovčáci. Jsou to rozvážní psi, kteří si prostě každý povel potřebují promyslet, než ho provedou.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva