Bígl kamarádí s každým, kdo má jídlo

Temperamentní a zároveň přátelský pes, se kterým se nudit rozhodně nebudete. Jsou to psi se skvělým čichem, kteří potřebují pohyb a zaměstnat hlavu. Jde o původně lovecké plemeno, které je ceněno hlavně kvůli svému skvělému čichu. Když zachytí zajímavou stopu, neváhá vyrazit za ní.

Jako mnoho dalších plemen patří mezi milovníky jídla, je tak třeba hlídat jejich jídelníček. Jde o drobnější psy, kteří o sobě rádi dávají slyšet štěkotem. Bíglové jsou společenští psi, kteří jsou zvyklí na smečku bez ohledu na to, z kterého živočišného druhu je složená. Nebývají agresivní a dobře se snáší jak s cizími zvířaty, tak lidmi. Toto plemeno je sice čím dál využíváno jako společenský pes, přesto je mezi profesionálními kynology stále velice ceněný jeho skvělý čich. Je často využíván například na letištích nebo celnicích při vyhledávání drog a dalšího nechtěného zboží. Čím dál častěji se využívá i k hledání osob.

Důvody, proč si pořídit bígla

• Jsou to menší pejsci s roztomilým kukučem, díky kterému si je řada lidí zamiluje na první pohled.
• Mají veselou povahu a neváhají ji použít k vymýšlení různých skopičin.
• Patří sice mezi menší psy s krátkou srstí, jde ale přesto o vytrvalé psy. Vhodní jsou proto do aktivní rodiny, která s nimi bude chodit na dlouhé procházky a túry.
• Při správné socializaci budou snadno a velice dobře vycházet i s menšími dětmi. Pokud budou děti vědět, jak se k psům správně chovat, a pejsci si budou zvykat na děti odmalička, budou z nich skvělí parťáci. Pokud tedy hledáte malé psí plemeno vhodné k dětem, bude bígl správná volba. 
• Odjakživa byli chováni ve smečkách, vyjdou tak s jinými psy bez potíží. Pokud je tomu učíme od malinka, zvyknou si bez potíží i na kočky.
• Láska k jídlu je u nich výhodou i nevýhodou. Mezi jasné klady patří, že za pomoci jídla je budete velmi snadno cvičit. Stačí trochu trpělivosti a s výcvikem si poradí i nadšený a důsledný začátečník.
• Krátká srst nevyžaduje zvláštní péči.

Důvody, proč NEpořivzovat bígla

• Mají silný lovecký pud, což je důvod, proč je stále občas využívají i myslivci. V běžném životě to ovšem může být překážkou. Při venčení přírodou je třeba být opatrní, a pokud se rozhodnete psa pouštět na volno, je třeba mít v první řadě perfektní přivolání.
• Mnoho bíglů nemá rádo delší samotu. Když se jim začne stýskat, ozvou se. A to pěkně nahlas.
• I zkušenější pejskaři mají občas problém naučit bígla skvělé přivolání, a to kvůli kombinaci loveckého pudu s tvrdohlavostí. Pokud si nejste i jen trochu jistí, že vás pes poslechne, raději ho z vodítka nepouštějte. Když vám chytne stopu, dokáže se do ní zabrat natolik, že nevidí a neslyší cokoliv, co se kolem něj děje.
• Krátká srst je sice snadná na péči, ale i tato srst líná. Je tedy třeba počítat i u těchto psů se slušným počtem chlupů po celém bytě, především v době línání.
• Láska k jídlu je u bíglu i prokletím. Jsou schopní zblajznout kdeco a často to vede k obezitě.
• Jsou schopni si někdy až moc hlídat svoji misku, především před dětmi. Je s tím třeba počítat a tomuto chování zavčas udělat útrum.
• Je třeba pečlivě vybírat chovnou stanici, která se věnuje různým zdravotním testům svých psů. Toto plemeno bohužel trápí řada zdravotních neduhů, mezi které nejčastěji patří onemocnění očí a kloubů a bohužel i čím dál častěji i epilepsie.

Historie bígla

Kořeny tohoto populárního plemene sahají prý až do dob starověkého Řecka. V té době bylo toto plemeno údajně dovezeno na území dnešní Anglie a Francie. Plemeno, jak ho známe dnes, začalo prokazatelně vznikat v Anglii v průběhu 14. století. Extrémně malí, tzv. rukavičkoví bíglové, byli populární během vlády Eduarda II. (1307-1327) a Jindřicha VII. (1485-1509). Zvláštní název prý vznikl díky tomu, že byli tak malí, že je bylo možné držet v ruce s rukavicí. Alžběta I. vlastnila smečku bíglů, kteří měřili pouhých 22 cm.

Na přelomu 17. a 18. století se mezi různými loveckými disciplínami stal v Anglii populární hon na lišku. Navzdory jejich drobnosti se i tito psi začali využívat k lovu. Jejich popularita jakožto loveckého psa poměrně rychle opadla, nebyli totiž dostatečně rychlí a většina lovců dala přednost většímu a rychlejšímu foxhoundovi. Díky zemědělcům v Anglii, Irsku a Walesu, kteří lovili především zajíce a králíky, se toto plemeno zachovalo. Reverend Phillip Honeywood vlastnil smečku bíglů v polovině 19. století na východě Anglie v Essexu. Tato smečka byla složena z jedinců u kterých byli upřednostňovány jejich lovecké přednosti, nikoliv vzhled, a jsou považování za základ bíglů tak, jak je známe dnes. Za současný vzhled bíglů se zasloužil Thomas Johnson, který se posléze soustředil právě i na tento aspekt. Až v roce 1890 byl v Anglii založen první klub bíglů a vznikl první standard plemene. V USA bylo toto plemeno uznáno již v roce 1885 a postupně se rozšířilo i do zbytku světa.

Povaha bígla

Menší a temperamentní společník vhodný pro děti i dospělé. Kromě vyrovnané povahy je u nich ceněno i minimum agresivity nebo strachů. Dobře se snáší s ostatními zvířaty. Je dobré se zaměřit na kvelitní chovnou stanici. Ty totiž ze svých chovů stále pečlivě odstraňují agresivní a jinak problémové psy, díky čemuž je dnes většina bíglů bezkonfliktní a přátelská. Jsou to inteligentní psi, kteří se rádi učí nové věci, což jde levou zadní i díky jejich lásce k jídlu. Perfektní přivolání je absolutní nutností, a to s ohledem na jejich silný lovecký pud. Mnoho bíglů trpí na tvrdohlavost a občasnou „selektivní hluchotu“. Při správné práci a socializaci ovšem snadno pochopí, jaké místo ve smečce jim náleží, a přizpůsobí se. Bíglové mají tendenci se občas toulat, a to především v momentě, kdy chytnou zajímavou stopu. Většina chovatelů těchto pejsků se při venčení přírodou neobejde bez vodítka nebo alespoň stopovačky, kterou lze při případném problému zadupnout.

Sice jde o odolné psy, kteří by i navzdory krátké srsti často zvládli pobyt venku, většinou se to ale nedoporučuje. A to především s ohledem na jejich povahu a bezmeznou lásku k lidem. Toto psí plemeno je náchylné k přejídání a obezitě, je tak třeba jim důsledně hlídat krmnou dávku a dopřát jim velké množství pohybu.

Vzhled bígla

Houževnatý a odolný pes, to je bígl. Má krátkou, hustou a voděodolnou srst. Nejčastější barevnou variantou je trikolora v kombinaci černé, hnědé a bílé barvy, ale povolené je jakékoliv zbarvení povolené pro honiče (s výjimkou jantarově hnědé barvy). Dobře klenutý hrudník disponuje klenutými žebry. Středně veliká hlava s mírně vyklenutou mozkovnou a vrchním převislým pyskem je pro ně typická. Uši jsou svěšené a délkou by měly dosahovat k čenichu. Středně dlouhý ocas je pevný a dobře osrstěný. Ocas bývá nesen vesele a nestáčí se nad hřbet. Kohoutková výška těchto psů je 33-40 cm a váha se pohybuje v rozmezí 10-14 kg.

Ke komu je bígl vhodný

Nezávislý psí společník, který vám bude dělat doprovod při dlouhých procházkách. Jakožto původně lovecké plemeno má v sobě spoustu energie, kterou v případě nedostatku pohybu ventiluje tak, jak sám uzná za vhodné (destrukce všeho, co mu přijde pod čumák, nebo i útěky). Navzdory odolné srsti mu nedělá dobře pobyt v kotci. Miluje společnost lidí, a pokud je delší dobu sám, ozve se. A to hodně a nahlas. Díky menší velikosti se pes snadno vejde do bytu, v kterém bude spokojený ve společnosti své rodiny. Jeho citlivý čumáček ocení různorodé přírodní „parfémy“, ve kterých se rád ovoní, jinak ovšem nevyžaduje častější koupele. Péče o srst není náročná, stačí jí občas vyčesat (především v době línání). Klopené uši mají sklon k infekcím, je třeba je pravidelně kontrolovat a čistit.

Bígl v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška těchto psů je 33-40 cm a váha se pohybuje v rozmezí 10-14 kg.

Srst:

• Krátká

Zbarvení:

• Trikolora v kombinaci černé, hnědé a bílé barvy. Dovolené je jakékoliv zbarvení povolené pro honiče (s výjimkou jantarově hnědé barvy).

Jak dlouho žije:

• Bígl se dožívá 12–15 let. 

Odkud pochází:

• Anglie

Pro koho se hodí:

• Do aktivní rodiny, která bude s novým čtyřnohým parťákem vyrážet na dlouhé procházky.
• Se správným vyžitím se díky přátelské povaze a drobnější velikosti hodí do bytu.
• I mezi jinými psy vyniká perfektním čichem, je tak vhodný i jako pracovní pes na vyhledávání drog či ztracených osob.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva