Bloodhound je psí stopař, co nemá konkurenci

Bloodhound neboli pes svatého Huberta je klidný až flegmatický pes, který i mezi ostatními vyniká excelentním čichem. Neznalé tohoto plemene může zmást slovo „blood“, tedy v překladu krev, ve jménu. Rozhodně ale nejde o žádného krvežíznivého zabijáka, ale o mírumilovného a přátelského psa.

Název plemene bloodhound odkazuje na „psa čisté rasy“. Nejde tedy o žádné rváče, ale čistokrevné psí šlechtice. Jde původně o loveckého psa, který k lovu využíval především čich. Jeho čich je fenomén, a to i mezi ostatními psími plemeny se skvělým čichem. Tento pes bez potíží a s troškou tréninku dokáže sledovat i několik dnů starou stopu. Dnes využívají bloodhoundy, jakožto excelentní stopaře, nejen myslivci, ale ve velkém i police a další záchranné složky při vyhledávání pachatelů či přeživších osob v sutinách či ztracených lidí ve volné krajině. Bloodhound je skvělým psím parťákem, který je vhodný především na záchranu lidského života.

Důvody, proč si pořídit bloodhounda

• Excelentní čich, to je největší předností tohoto plemene. Pokud se chcete věnovat vyhledávání lidí či se stát myslivcem, bude pro vás bloodhound skvělou volbou.
• Jde o velmi klidné a přemýšlivé psí plemeno. U těchto psů se nemusíte obávat zbrklých akcí, je pro ně prvořadé si vše důkladně promyslet.
• Jsou vhodní i do větší smečky, zpravidla velmi dobře vychází s dalšími psy a nebývají dominantní.
• Svou rodinu miluje a je k ní loajální, dokáže na ní být až závislý. Zpravidla miluje celou svou smečku a dobře se hodí i k dětem, se kterými vychází velmi snadno.
• Oproti mnoha jiným loveckým plemenům vychází bloodhound i s jinými živočišnými druhy. Nebývá tak problém chovat je s dalšími zvířátky, tato psí rasa nemá tendenci je lovit.
• Jejich krátká srst je předností, co se péče týče. Stačí ji občas pročísnout během línání, jinak není třeba o ni výrazněji pečovat.
• Navzdory krátké srsti zpravidla zvládnou i celoroční pobyt venku. Bez ohledu na to, zda tyto psy chováte uvnitř či venku, je třeba se jim dostatečně věnovat a zajistit jim dostatek pohybu.

Důvody, proč si NEpořídit bloodhounda

• I když má bloodhound k dispozici zahradu, je potřeba se mu věnovat. I když jde o rozvážného a klidného psa, nadšeně vám zahradu zdemoluje, pokud se bude nudit.
• Jako mnoho dalších loveckých plemen, i bloodhoundi dokáží být velmi tvrdohlaví. Jejich paličatost je pověstná, a pokud nebudete důslední při výcviku, máte se na co těšit.
• I když zvířata v jedné domácnosti neloví, venku jde po stopě ihned a rád. I mezi dalšími psy vhodnými na stopování patří mezi absolutní špičku, a pokud chytne stopu, i několik dní starou, tak se neohlíží napravo ani nalevo a jde. Při pohybu přírodou je potřeba s tím počítat a mít psa pod absolutní kontrolou. Především pokud není dostatečně unavený, pak dokáže jít po stopě i několik hodin, aniž by na něm byly vidět větší známky únavy.
• Nebývá moc samostatný a mívá problémy s delším samostatným pobytem doma. Svou rodinu miluje a bývá na ní až závislý, je tak vhodnou volbou spíše do domácnosti, kde budou mít možnost se mu věnovat velkou část dne.
• Jeho dlouhé a klopené uši potřebují zvýšenou péči. Snadno se v nich drží různé infekce, je tak potřeba je pravidelně kontrolovat a chránit před navlhnutím.
• S ohledem na potřebu pohybovat se často v přírodě a jeho větší velikost není ideální volbou psa do městského bytu. Spokojený bude spíše v domě se zahradou na vesnici či v menším městě.
• Podobně jako bernardýni či boxeři i bloodhoundi poměrně hodně slintají. Někdo tuto vlastnost neřeší, ale především milovníci uklizeného bytu a čistého oblečení nadšení ze spousty slin nebudou.

Historie bloodhounda

Historie bloodhounda začala v Belgii. Ardénští mniši z opatství svatého Huberta chovali toto plemeno. I s ohledem na odlehlost kláštera nedocházelo ke křížení s jinými plemeny, proto patří tito psi k plemenům s největší čistokrevností. V některých zemích je bloodhound známější pod názvem svatohubertský pes. Francois Hubert byl za života skvělým a vášnivým lovcem, po svém svatořečení se stal patronem lovců a myslivců. Tento občas používaný název plemene tak není náhodný.

Z Belgie se postupně bloodhoundi postupně rozšířili do celého světa. Z počátku byli chováni především na anglických a francouzských šlechtických dvorech. Ve Francii měla tato psí rasa po velké francouzské revoluci na mále, byla příliš spjata se šlechtici, kteří po revoluci nebyli příliš v oblibě. Naopak v Anglii v té době získávali na čím dál větší popularitě, byli oceňováni nejen pro lovecké schopnosti, ale i pro schopnost vystopovat pytláky a zloděje. Ke stopování osob se tito psi začali využívat před mnoha sty lety. Dokonce již od 16. století bylo označení osoby bloodhoundem uznáno i soudem. Na popularitě tomuto plemeni pomohly psí výstavy, se kterými se začalo v průběhu 19. století a velmi pomohl patronát královny Viktorie, velké milovnice psů. I bloodhoundi byli součástí královské smečky. Původ plemene je nezpochybnitelný, psi pochází z Belgie. Ale až chovem v Anglii se plemeno přetvořilo do dnešní podoby. Dnes jde o hodného, oddaného a klidného společníka, skvělého stopaře i záchranáře, ale i jedinečného lovce.

Povaha bloodhounda

Bloodhound je rozvážný pes, kterého z naprostého klidu rozhodí opravdu máloco. Jde o přátelského psa, který nebývá agresivní. Svého pána miluje z celého srdce, často je na něm až závislý. I když na svém majiteli visí, ne vždy je ochotný spolupracovat, dokáže být až absurdně tvrdohlavý. Zpravidla mu chvíli trvá, než se rozhodne, jestli se mu vyplatí splnit povel. Je tak vhodný k trpělivému, důslednému, zkušenému a citlivému majiteli. Jsou to zároveň vnímaví psi a často jsou i velmi citliví, a to jak na špatné, tak i dobré zacházení. Pokud k nim budete příliš tvrdí, nebudou s vámi chtít spolupracovat a psovi můžete psychicky i ublížit. Jinak jde o velmi přátelské psy, kteří dobře vychází se zvířaty i s cizími lidmi. Nebývá problém chovat bloodhounda ve větší psí smečce, nebývá dominantní a s dalšími psy zpravidla vychází velmi dobře.

Vzhled bloodhounda

Bloodhound je větší a vytrvalý pes se skvělým čichem. Jde o nejlepšího slídiče a honiče. Typickým znakem psa je dlouhá čenichová partie a velká hlava s vysokou mozkovnou. Tradiční podobu bloodhoundovi dodávají také horní velmi dlouhé a převislé pysky, které přecházejí do výrazného laloku. Oválné a středně velké oči bývají hnědé a psovi dodávají melancholického výrazu. Mezi další typické znaky patří nízko nasazené svěšené uši s velmi dlouhými boltci. Svalnatý krk je pokrytý volnou kůží. Tělo je pevné s dobře vyvinutými svaly.

Rovný hřbet je dostatečně dlouhý. Končetiny jsou silné a rovnoběžné, zároveň jsou rovné a s pevnými kostmi. Ocas je dlouhý a nasazen v prodloužení hřbetní linii, bývá nesen jako šavle. Tělo je pokryto jemnou kůží, která je pružná a volná. Na hlavě tvoří volná kůže vrásky a záhyby, které také dodávají bloodhoundovi také typický vzhled. Krátká hustá srst psa chrání velmi dobře i před nepříznivým počasím. Mezi přístupné zbarvení patří black and tan, játrově hnědá s pálením nebo červená. Kohoutková výška plemene je 62 cm u fen, 68 cm u psa. Hmotnost se pohybuje mezi 40 a 54 kg.

Ke komu je bloodhound vhodný

Bloodhoundi nejsou ideální volbou do městského bytu, více spokojení budou v domě s velkou a dobře oplocenou zahradou. Milují a vyžadují častý kontakt se svými majiteli, je tak třeba, aby se mu velkou část dne někdo věnoval, a to i když má k dispozici zahradu. I mezi dalšími loveckými psy má excelentní čich, ocení tak možnost trávit hodně času v přírodě, v které bude spokojeně zkoumat okolní pachy. I když jde o aktivního psa, dává přednost pomalejšímu rozvážnějšímu tempu. Není tak vhodnou volbou k běhu, ale je ideální na pěší turistiku. Jde o poměrně velké psy, je potřeba s větší fyzickou zátěží počkat do dospělosti psa, aby nedošlo k poškození kloubů a pohybového aparátu jako celku.

I když jde o velkého tvrdohlavce, základní poslušnost zvládne. A protože se jedná o opravdu velkého psa, je alespoň ta základní poslušnost nutností. Jde o chytré psy, kteří chápou, co se po nich chce, ale dvakrát si rozmyslí, jestli se jim vyplnění pokynu vyplatí. Při tréninku je třeba se obrnit trpělivostí a být důslední. Nejlepších výsledků dosáhnete pozitivním tréninkem, ideálně za pomoci dobrot. Velmi rád žvýká a hodně. Pokud tak občas nemáte psovi moc možnost se věnovat, můžete ho zabavit něčím, co si může žvýkat. Je třeba být nicméně v pozoru, aby vám nesežvýkal něco, co by žvýkat neměl.

Bloodhound v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška plemene je 62 cm u fen, 68 cm u psa.
• Hmotnost se pohybuje mezi 40 a 54 kg.

Srst:

• Krátká, hustá

Zbarvení:

• Mezi přístupné zbarvení patří black and tan, játrově hnědá s pálením nebo červená.

Jak dlouho žije:

• Bloodhound se dožívá 9 až 10 let. 

Odkud pochází:

• Belgie, Anglie

Pro koho se hodí:

• Bloodhoundi jsou psi s excelentním čichem, dokáží jít bez větších potíží i po několik dní staré stopě. Ocení tak možnost věnovat se stopování/záchranařině či myslivosti.
• Jsou to velmi tvrdohlaví psi, s kterými to není jednoduché. Je potřeba být při výcviku důslední a trpěliví.
• I když jde o aktivní psy, jsou při pohybu rozvážní a nepatří mezi rychlíky. Nejsou tak ideální volbou na sporty, u kterých je důležitá rychlost. Vhodnější jsou například na dlouhé túry.
• Bloodhound je ideální volbou do větší smečky psů, nemají totiž sklony k dominanci a s ostatními psy vychází velmi dobře.
• Nesnáší dobře drsnější zacházení, pokud jste na ně příliš tvrdí, tak se s vámi přestanou bavit. V lepším případě jen na pár hodin, v horším případě ztratíte jejich důvěru úplně.
• Milují svou rodinu z celého srdce a můžou na ní být až závislí. Je pro ně důležitý častý kontakt s jejich lidmi, jinak psychicky trpí.
• Jsou velmi odolní vůči nepříznivému počasí, takže pokud se jim budete dostatečně věnovat, zvládnou i celoroční pobyt venku. Ideální pro ně ovšem je velká zahrada, ale i přístup do domu, aby se svým majitelem mohli být co nejvíc v kontaktu.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva