Český strakatý pes vznikl původně v laboratoři

Český strakatý pes je novější plemeno, které bylo vyšlechtěno k laboratorním účelům v pražských Klánovicích doktorem Horákem. Původní název plemene dokonce zněl Horákův laboratorní pes. Dnes jde o jedno z českých plemen, které je ideální do rodiny a jako společník na sport. Strakáči jsou přátelští psi, kteří jsou vhodní i pro trpělivé a aktivní začátečníky.

Důvody, proč si pořídit českého strakatého psa

• Hlavní výhodou strakáče je přizpůsobivost. Snadno zvládá jakékoliv prostředí, ve kterém bude trávit většinu času.

• Miluje lidi bez ohledu na věk. Díky své přátelské povaze je ideálním parťákem do rodiny s dětmi.

• Dobře vychází s ostatními psími i jinými zvířecími členy domácnosti. Během puberty má často tendenci k dominanci, která jde ovšem snadno zkorigovat a vyjde pak opravdu s každým.

• Nebývá agresivní a nebývá to on, kdo vyprovokuje případnou rvačku. I tak má tendenci svou rodinu a majetek hlídat, ale většinou štěkotem.

• Zkušenější chovatelé si ho srovnají během pár minut, začátečník s ním může chvíli bojovat. Pokud jste ovšem trpěliví, důslední a rádi si necháte poradit, bude pro vás český strakatý pes dobrým parťákem i jako pro začátečníka.

• Jde o aktivní plemeno, které potřebuje hodně pohybu a zaměstnat hlavu. Do aktivní rodiny zapadne velice snadno.

• Krátkosrstá varianta strakáčů se více hodí do bytu, dlouhosrstá zvládne ve správném kotci či boudě levou zadní i zimu venku.

• Srst je nenáročná na péči, především u krátkosrsté i dlouhosrsté varianty. V obou případech je ovšem třeba počítat s chlupy po celém bytě a u dlouhosrstých psů i s o něco častějším vyčesáváním.

Důvody, proč si NEpořizovat českého strakatého psa

• Jde o novější české psí plemeno, které prozatím není uznáno organizací FCI. Pokud toužíte po psovi s dlouholetou tradicí, uznávaném po celém světě, budete se muset poohlédnout jinde.

• O něco častěji než u jiných plemen se u strakáčů objevuje epilepsie, což je důsledek původního účelu těchto psů. V laboratořích se na nich právě tato nemoc zkoumala.

• Relativně často se u plemene vyskytuje luxace patel a dysplazie kloubů. Je třeba dbát na výběr chovné stanice, která pečlivě dělá u obou rodičů příslušná vyšetření.

• Nejde o plemeno se stabilizovaným vzhledem. Je poměrně běžné, že každý jedinec má trochu jinou délku srst nebo její zbarvení.

• Především během puberty je třeba být důslední ve výchově a nastavit psovi mantinely. Jinak toto plemeno velice snadno „zvlčí“ a vše se pak bude poměrně složitě napravovat.

• Jde třeba odmalinka psa zvykat na samotu, nesnáší ji totiž moc dobře. Pokud od štěněte pobyt doma trénujete, pes si zvykne. Čím kratší dobu ovšem bude trávit sám doma, tím bude radši. Nehodí se tedy moc pro lidi, kteří pracují kupříkladu na 12hodinové směny a pes by celou dobu byl doma sám.

Historie českého strakatého psa

Horákův laboratorní pes neboli český strakatý pes byl, jak původní název napovídá, vyšlechtěn na pokusy v laboratoři. V 50. letech 20. století vznikla potřeba vytvořit plemeno, které bude hodné, snášenlivé, trpělivé a bude mít jednotnou velikost. Tohoto úkolu se ujal doktor František Horák, který jako základ budoucího plemene použil tříbarevného psa Míšu, který vážil okolo 10 kg, a vlkošedou fenu Rigu vážící 25 kg. V dubnu roku 1954 se narodil první vrh o 9 štěňatech. Do dalšího chovu šla dvě štěňata z tohoto spojení. Postupně docházelo k dalšímu křížení a bylo využito několik plemen, včetně krátkosrstého ohaře. V roce 1960 došlo k registraci tohoto plemene v knize Československého svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva. V té době byl oficiálně vytvořen standard tohoto nového plemene. Dodnes není 100% jistý původ psů, respektive nikdo dnes neví, která plemena byla při šlechtění strakáče využita. Tím, že šlo především o laboratorní psy, kteří nebyli určení do běžného chovu, šlo o docílení jednotného vzhledu, váhy a přátelské povahy. Nebyly proto vedeny klasické záznamy jako při šlechtění jiných novějších plemen.

V 60. letech byli tito psi využívání pouze pro laboratorní účely, běžní chovatelé toto plemeno v té době téměř neznali. Poprvé se sice chovatelé mohli s tímto plemenem seznámit již v roce 1961 na výstavě v Praze, mezi lidi se ovšem v té době nešířilo. Koncem 80. let 20. století byla ukončena činnost Československé akademie věd a zbývající jedinci tohoto plemene byli převedení pod chovatelé v rámci Českého svazu chovatelů. V té době bylo oficiálně toto plemeno přejmenováno na českého strakatého psa. V době, kdy byly na těchto psech dělání pokusy, byli využívání k výzkumu epilepsie, činnosti vyšší nervové soustavy nebo chirurgickým experimentům.

Povaha českého strakatého psa

Strakáči jsou milí a přátelští psi, kteří se rádi kamarádí s dětmi a vymýšlí s nimi nadšeně různé lumpárny. Snadno vychází i s ostatními psy a nemají problém se rychle sžít s dalšími zvířecími obyvateli domácnosti. Mají tendenci každý vzruch z okolí komentovat štěkotem, při správném přístupu to lze omezit. K cizím lidem bývají z počátku nedůvěřiví, ale rychle se dokáží spřátelit téměř s každým. Nebývají agresivní, jsou trpěliví, tolerantní a přátelští. Jsou zvyklí na život ve smečce, dělá jim tak radost, když můžou trávit čas ve společnosti dalších psů či jiných zvířat a i lidí. S těmito psy se velice snadno pracuje, navzdory občasné tvrdohlavosti jsou tak doporučováni i začátečníkům. K člověku mají tendenci se upínat a rádi s ním tráví co nejvíce času. Jde o aktivní psí plemeno, s čímž je třeba při pořizování počítat a dopředu se připravit na nutnost dlouhých procházek nebo se zaměřit na některý z psích sportů.

Vzhled českého strakatého psa

Toto plemeno je středně velké, tříbarevné, a jak název napovídá, strakaté. Tito psi mají obdelníkovité tělo s délkou trupu v rozmezí 110-120 % výšky v kohoutku. Hloubka hrudníku tvoří 50 % výšky v kohoutku a délka hlavy tvoří 40 % kohoutkové výšky. Standardizovaný vzhled byl důležitý právě pro laboratorní pokusy. Hlava je lehká, klínovitá, čenich je stejně dlouhý jako mozkovna. Nosní houba může mít několik zbarvení – u černo-žluto-bílých jedinců černá a hnědá u hnědo-žluto-bílých jedinců. Podle tvaru hlavy by mělo jít snadno rozeznat fenu od psa. U českých strakatých psů je poměrně běžné, že v čelisti občas chybí zub (pokud se jedná o molár nebo premolár, nejde o vadu vylučující z chovu). Barva očí se zpravidla liší podle převažujícího zbarvení srstí. Relativně malé uši jsou klopené dopředu a mají tvar písmene V. Na krku většinou naleznete většinou volnější kůži na hrdle. Hrudník je dobře vyvinutý a při pohledu shora se zužuje k zádům. Ocas bývá nesen ve tvaru šavle i nad úrovní hřbetu.

Srst u strakáčů se vyskytuje ve dvou variantách – krátká a dlouhá. Krátká srst je patrová s výraznou podsadou, především během zimy. Dlouhá srst bývá nepatrně zvlněná s podsadou. Na končetinách se objevují praporce a „kalhoty“ v pánevní oblasti. Zbarvení srstí je vždy trikolorní. Jedná se buď o černo-žluto-bílé, nebo hnědo-žluto-bílé zbarvení. Základem je tmavé (černé až hnědé) se žlutými znaky v kombinaci s bílou. Výška psů je 45-53 cm, fen 43-51 cm. Hmotnost psů i fen se pohybuje mezi 15 a 20 kg.

Ke komu je český strakatý pes vhodný

Toto plemeno miluje lidi a rádo s nimi tráví co nejvíce času. Hodí se proto především do bytu nebo do domku se zahrádkou a přístupem dovnitř. Srst s bohatou podsadou mu umožňuje pobyt ve venkovním kotci. Pokud při celoročním pobytu venku není ve smečce, je třeba se mu důkladně a pravidelně věnovat, aby netrpěl samotou a zároveň se nenudil a neměl prostor vymýšlet lumpárny. Jde o sportovně založené plemeno, které potřebuje buď dlouhé procházky, nebo pravidelné věnování se různorodým psím sportům. Psi to jsou mrštní, rádi skáčou do výšky, jsou rychlí a vhodní do tahu. Snadno je využijete na agility, canicross nebo dogtrekking. Srst je náročnější na údržbu u dlouhosrsté varianty, kterou je třeba pravidelně vyčesávat.

Český strakatý pes v bodech

Velikost:

• Výška psů je 45-53 cm, fen 43-51 cm. Hmotnost psů i fen se pohybuje mezi 15 a 20 kg.

Srst:

• Krátká i dlouhosrstá varianta, v obou případech s podsadou. Dlouhosrstou variantu je třeba pravidelně vyčesávat.

Zbarvení:

• Zbarvení srsti je vždy trikolorní. Jedná se buď o černo-žluto-bílé, nebo hnědo-žluto-bílé zbarvení. Základem je tmavé (černé až hnědé) se žlutými znaky v kombinaci s bílou.

Jak dlouho žije:

• Český strakatý pes se dožívá 12 až 17 let.

Odkud pochází:

• Československo

Pro koho se hodí:

• Učenliví, i když občas tvrdohlaví psi jsou vhodní i pro začátečníky.

• Jsou velmi aktivní, je třeba počítat s dlouhými procházkami nebo se věnovat některému psímu sportu jako agility, canicross nebo dogtrekking.

• Jde o přátelské plemeno, které je vhodné i k dětem.

• Snadno vychází i s ostatními zvířaty v domácnosti. Jde o smečkové zvíře, které ocení dalšího psího parťáka.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva