Deerhound je psí obr, co lovil jeleny

Deerhound neboli skotský jelení pes na první pohled zaujme svým majestátním vzhledem, díky němuž budí respekt. Jde ovšem o oddaného a přátelského psa, který si svou pozitivní náladou a povahou získá téměř kohokoliv.

Deerhound byl původně lovecký pes, v současnosti slouží především jako aktivní společník. Toto plemeno dobře vychází téměř se všemi lidmi, a to i s cizími nebo s dětmi. Nebývá tak dobrým hlídačem a je díky přátelské povaze vhodnou volbou do aktivní rodiny. Vyžaduje častý kontakt se svou rodinou a nepohrdne pohovkou v domě. Nicméně je ideální volbou do domku se zahradou a s přístupem dovnitř. Díky středně dlouhé srsti, která ho chrání proti chladnému a deštivému počasí, by hravě zvládl celoroční pobyt venku, ale svou rodinu opravdu miluje a při delším odloučení trpí. I když se v současnosti k lovu příliš nevyužívá, má stále silné lovecké instinkty. Při venčení je potřeba mít se na pozoru, má totiž tendenci pronásledovat vše, co se hýbe, včetně aut či cyklistů. I když jde o přátelského a klidného psa, nebývá doporučován úplným začátečníkům. Jako správný lovečák má sklony k tvrdohlavosti a rád se rozhoduje samostatně, s čímž si dokáže poradit spíše člověk s určitými zkušenostmi.

Důvody, proč si pořídit deerhounda

• Svým majestátním postojem, větší postavou a rozježenou srstí upoutá na první pohled. Pokud chcete psa se zajímavým vzhledem, s tímto plemenem nesáhnete vedle.
• Jde o velmi přátelského psa s milou povahou. Svou rodinu z celého srdce miluje a většinou dobře vychází i s cizími lidmi. Dobře vychází i s dětmi, jsou tak dobrou volbou do aktivní rodiny.
• Skotský jelení pes je velmi klidný a vyrovnaný. Sice se u něj projevují lovecké pudy, nebývají ovšem agresivní, ale jde většinou o mírumilovné psy i vůči dalším zvířatům.
• Jde o aktivního společníka vhodného jak pro jednotlivce, tak i do aktivní rodiny. Milují přítomnost lidí a rádi se svým lidem v ledasčem přizpůsobí. Přesto je nutné do jejich denní rutiny zařadit nějakou sportovní aktivitu, zpravidla stačí vybrat takovou, která bude bavit vás, a pes se nadšeně přidá. Vhodní jsou například na dlouhé procházky, na běh, cyklistiku nebo coursing.
• Deerhound patří mezi relativně zdravé psy, kteří se s ohledem na svou větší velikost dožívají i poměrně vysokého psího věku. U tohoto plemene velmi záleží na výběru vhodné chovné stanice, která se soustředí na různé zdravotní testy rodičů. U větších psů je také důležité psovi dopřát kvalitní stravu, a to především v době růstu, aby se například psovi správně vyvinuly klouby. Tím předejdete případným zdravotním potížím do budoucna.

Důvody, proč si NEpořídit deerhounda

• Deerhound je poměrně velký pes a vyžaduje spoustu prostoru. Není tak příliš ideální kupříkladu do garsonky. Vhodnější je do domku se zahradou.
• Jde o akčního psa, který potřebuje vybít přebytečnou energii. A to i když má k dispozici prostornou zahradu. Pokud dopředu víte, že nebudete mít možnost si na psa vyčlenit několik hodin denně, pak se raději poohlédněte po nějakém psím lenochovi.
• Deerhound je aktivní společník. Miluje lidskou společnost. Pokud si na psa neuděláte každý den čas a nebudete se mu moc věnovat, raději se poohlédněte po větším samotáři.
• Má středně dlouhou srst, která vyžaduje péči. Jeho srst má tendenci se zacuchávat, je tak potřeba ji pravidelně pročesávat. Pokud nepatříte mezi fanoušky pravidelného rozčesávání srsti, raději se poohlédněte po nějakém krátkosrstém plemeni.
• Protože jde o poměrně velkého psa, je potřeba počítat s možnými zdravotními problémy, které se pojí s takovýmito psy. Mezi občasné problémy tohoto plemene patří problémy se srdcem nebo dysplazie kyčelního kloubu.
• Toto plemeno má sklony k tvrdohlavosti a nezávislosti. Jeho výcvik tak není moc snadný především pro úplné začátečníky. Při výcviku je potřeba být trpěliví a počítat s tím, že zafixování určitých povelů může chvíli trvat. Pokud chcete, aby váš budoucí chlupatý parťák plnil povely rychle a bez váhání, raději se poohlédněte jinde.
• Skotský jelení pes byl původně lovec, i když se k tomuto účelu dnes již nevyužívá tak často jako dříve. Nicméně má dodnes silné lovecké instinkty a především ve volné přírodě je potřeba mít je pod kontrolou. Bez perfektního přivolání nebo pojištění psa alespoň stopovačkou byste ho na volno opravdu pouštět neměli. Stejně tak by potenciálně mohlo dojít k problémům, pokud se rozhodnete pořídit si domů například králíka či morče. Jestli na podobná zvířátka není zvyklý od štěněte, může je chtít lovit.
• Deerhound vyžaduje častou lidskou společnost, bez ní trpí. Z tohoto důvodu není ideální volbou k celoročnímu pobytu na zahradě. Nejvíce mu sice vyhovuje bydlení v domě se zahradou, ale ideálně s přístupem dovnitř.
• Jde o poměrně finančně náročné plemeno, a to nejen s ohledem na pořizovací náklady. Protože jde o relativně velkého psa, je potřeba počítat s vyššími náklady na stravu. Kvůli občasným zdravotním problémům také musíte počítat s relativně vysokými náklady na veterinu.

Historie deerhounda

Deerhound patří mezi nejstarší plemena světa, i když přesné informace o jeho původu nemáme. Podle archeologických nálezů to vypadá, že podobní psi žili na území Skotska počátkem našeho letopočtu. V té době se nejednalo o čistou psí rasu, ale o psa, který byl schopen se přizpůsobit drsnému životu v chladných skotských horách. Tato rasa se původně využívala k lovu vlků, později se začal využívat k lovu jelenů a další vysoké zvěře. Již v té době byl deerhound ceněn pro své výjimečné lovecké schopnosti. Ceněný byl dokonce natolik, že šlechtic odsouzený k trestu smrti mohl svůj život vykoupit darováním několika deerhoundů. Tuto možnost ovšem mohli využít pouze šlechtici s minimálně hraběcím titulem.

Po Jakobitském povstání v polovině 18. století měl deerhound namále. V té době se rozpadl klanový systém a deerhound byl na pokraji vyhynutí. Až počátkem 19. století proběhl pokus obnovit původní chov deerhounda a plemeno bylo nakonec zachráněno. Bohužel neměl deerhound namále pouze jednou, ale dvakrát. Koncem 19. století se kvůli střelným zbraním k lovu využívali především slídiči, kteří dohledávali postřelené kusy zvěře. Deerhound tak přestal být pro tehdejší lovce zajímavý a čím dál méně se využívalo jeho služeb. Během 1. světové války se deerhound choval ještě méně. Plemeno se postupem času opět podařilo obnovit, bohužel ale již nezískalo až tak výjimečné postavení, jaké mělo v minulosti. Dnes má stabilní počet obdivovatelů, přesto jde spíše o vzácnější psí plemeno.

Povaha deerhounda

Skotský jelení pes je klidný a přátelský pes, který nebává agresivní. Svou rodinu velmi miluje a zpravidla dobře vychází i s neznámými lidmi. Jako většina loveckých psů i deerhound rád pronásleduje vše, co se pohne. Pokud není zvyklý od štěněte, může být problém jeho soužití s dalšími menšími zvířaty ve stejné domácnosti, často má tendenci vnímat je jako kořist. V zásadě jde o velmi aktivního psa, který se s věkem lehce zklidní. Nebývá doporučován začátečníkům, jeho výchova není snadná, i když jde o přátelského a hodného psa. Dokáže být slušně tvrdohlavý a má tendenci jednat samostatně. Při výcviku je potřeba být hodně trpělivý. Pokud se s tímto plemenem psa nechcete věnovat lovu, můžete se vrhnout na některý ze psích sportů. Vhodnou volbou je například na coursing, který imituje lov. Vhodnou volbou je i na turistiku nebo jogging.

Vzhled deerhounda

Deerhound je podobný hrubosrstému greyhoundovi, oproti němu má větší a pevnější stavbu těla. Jeho protáhlá hlava je nejširší mezi ušima a k nosu se zužuje. Oči jsou tmavé a mají černě lemovaná víčka. Vysoko nasazené uši jsou malé a jsou neseny dozadu složené. Dlouhý a silný krk je bez volné kůže. Hluboký hrudník a vtažené břicho dokreslují typickou chrtí siluetu. Končetiny jsou velmi dlouhé a zakončeny kompaktními tlapkami se silnými drápy. Srst deerhounda je drsná, hustá a dobře přiléhající, na hlavě, hrudníku a břiše je o něco jemnější. Na tvářích jeho hedvábnější vousy vytváří bradku. Zbarvení deerhounda bývá modrošedé, šedé, žíhané, pískově červené, červenohnědé nebo žluté. Kohoutková výška plemene se pohybuje u fen kolem 71 cm, u psů kolem 76 cm. Hmotnost plemene se pohybuje v průměru mezi 36 a 46 kg.

Ke komu je deerhound vhodný

Skotský jelení pes je aktivní plemeno, které miluje dlouhé procházky nebo sporty, u kterých může běhat, běhat a běhat. A ideálně i něco honit. Je například perfektní volbou na coursing, který zdařile lov imituje a je tak perfektní sportovní disciplínou pro chrty a další podobné psy. Protože jde o většího psa milujícího pohyb v přírodě, je vhodný na vesnici či okraj města do domku se zahradou. Do centra velkoměsta a do malého bytu není doporučován. I když je odolný vůči nepříznivému počasí, není příliš ideální k celoročnímu pobytu venku, a to především kvůli své velké lásce k lidem. Svou rodinu miluje z celého srdce, nejvíce spokojený bude v momentě, kdy se bude moci vydovádět na zahradě a zároveň bude mít přístup do domu. S ohledem na jeho větší vzrůst je potřeba být opatrný na dávkování pohybu. Štěňata takto velkých psů velmi rychle rostou a je potřeba přizpůsobovat množství a náročnost pohybu věku štěněte, aby nedošlo k poškození pohybového aparátu.

Chov skotského jeleního psa vyžaduje určité zkušeností, není tak ideální volbou pro úplné začátečníky. Mají tendenci být svéhlaví a rádi si dělají to, co zrovna uznají za vhodné. Při výcviku je potřeba být důslední, v kombinaci s pozitivním výcvikem a spoustou dobrot (a notnou dávkou trpělivosti) budete mít doma ideálního akčního parťáka. Při hrubém zacházení vás bude mít pes tendenci ignorovat.

Deerhound miluje dlouhé procházky a čas od času ho někteří chovatelé nadále využívají k lovu. Pokud se toužíte se psem věnovat některé sportovní disciplíně, největší radost tomuto plemeni uděláte coursingem. Coursing imituje lov a deerhoundi v tomto sportu patří mezi špičku.

Hrubá středně dlouhá srst deerhounda vyžaduje pravidelné kartáčování, aby se odstranila špína a zabránilo se dredům. Psa není nutné pravidelně koupat, většinou stačí, když ho umyjete v momentě, kdy si pořídí nevábný odér. Jeho klopené uši je potřeba pravidelně kontrolovat, v tomto typu uší se o něco častěji vytvářejí infekce.

Deerhound v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška plemene se pohybuje u fen kolem 71 cm, u psů kolem 76 cm.
• Hmotnost plemene se pohybuje v průměru mezi 36 a 46 kg.

Srst:

• Středně dlouhá, hustá

Zbarvení:

• Modrošedé, šedé, žíhané, pískově červené, červenohnědé nebo žluté

Jak dlouho žije:

• Deerhound neboli skotský jelení pes se dožívá 8 až 11 let. 

Odkud pochází:

• Skotsko

Ke komu je vhodný:

• Deerhound je větší dobromyslný akčňák, se kterým se určitě nudit nebudete. Je vhodnou volbou do aktivní rodiny, se kterou bude vyrážet na dlouhé procházky nebo se spolešně budou věnovat některému ze psích sportů.
• Jde původně o loveckého psa, kterému budou vyhovovat sporty, u nichž může běhat a ideálně něco lovit. Je tak perfektní volbou na coursing, který lov imituje. V této sportovní disciplíně zpravidla deerhoundi excelují a zároveň je tento sport velmi baví.
• Toto plemeno má tendenci být poněkud tvrdohlavé a chovat se velmi samostatně. Jeho výcvik tak není příliš jednoduchý a je o něco vhodnější ke zkušenějším a trpělivým chovatelům než k úplným začátečníkům.
• Jeho srst vyžaduje pravidelné vyčesávání, aby se necuchala. Jiná větší péče o srst není potřeba.
• Jde o většího psa, který vyžaduje velké množství kvalitního krmiva, což může trochu lézt do peněz. Stejně tak tito větší psi občas trpí na problémy se srdcem či s pohybovým aparátem, je tak možné že budete trávit čas na veterině o něco častěji než s jiným plemenem.
• Jde o psa vhodného na vesnici či okraj města, ideálně do domku se zahradou (a ještě více ideálně s přístupem do domu).

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva