Japonský chin je klidný psík, co nesnáší samotu

Tichý, klidný, přátelský, nenáročný na pohyb, předurčen k chovu v bytě, inteligentní a citlivý, malý… Pozitiv japonského china je opravdu mnoho. Velmi snadno se přizpůsobí životnímu tempu svého majitele, kterému bude dělat jen radost.

Poměrně snadno a rychle přechází do různých nálad, dokáže působit smutně, až zasmušile, zničehonic je hravý a veselý. Japonský chin je velmi vděčný pejsek a péče o něj je snadná. Jednou z mála nevýhod tohoto malého psího plemene je sklon k potravinovým a dalším alergiím, je tak třeba být opatrní při výběru kvalitního krmiva.

Důvody, proč si pořídit japonského china

• Staré společenské plemeno, které vyžaduje úzký kontakt s člověkem. Je vhodnou volbou pro lidi, kteří mají možnost trávit s ním velkou část dne.
• Jsou velmi empatičtí, snadno se vcítí do pocitů svého pána.
• Dobře se cvičí pomocí tónů hlasu.
• Oproti jiným dlouhosrstým plemenům je péče o jeho srst relativně snadná. Stačí pravidelně vyčesávat. Díky minimálnímu typickému psímu zápachu ho není třeba častěji koupat.
• Snadno vychází s cizími lidmi i zvířaty.
• Díky jeho drobné velikosti ho můžete brát s sebou na mnoho míst, kam byste většího psa vzít nemohli. Stačí ho strčit do tašky či přepravky.
• Vystačí si s kratšími procházkami po nejbližším okolí, je tak vhodný pro méně aktivní lidi.

Důvody, proč si NEpořídit japonského china

• Nejsou vhodní k celoročnímu pobytu venku, především kvůli chybějící podsadě, drobné postavě a velké lásce k člověku.
• Špatně snáší samotu. Je třeba s nimi důsledně cvičit občasný samostatný pobyt doma, celodenní samostatný pobyt doma jim ovšem nebude dělat dobře nikdy.
• Nesnáší dril, je třeba být při jeho výcviku pozitivní a kreativní. Jinak se začne rychle nudit.
• Je to tak trochu citlivka. Velmi špatně snáší křik a tresty, je schopen se svým majitelem přestat mluvit - v lepším případě jen na pár hodin. V horším případě s majitelem nebude vycházet po zbytek života.
• Jeho velké oči mu sice dodávají roztomilý výraz, ale jsou náchylné k drobným zraněním. Menší zranění se ovšem snadno naučíte ošetřovat i doma za pomoci antibakteriální masti.
• Je třeba pečovat o jeho klopené uši, které jsou jako u mnoha dalších psích plemen se stejným typem uší náchylné k zánětům. Pravidelnou péči vyžadují i záhyby v obličeji, ve kterých se bez pravidelného čištění drží vlhko, a pak se tam má tendenci tvořit plíseň.

Historie japonského china

Japonský chin patří mezi nejstarší plemena světa. Pochází z královského dvora, ovšem není 100% jisté, že právě z toho japonského. Podle jedné z teorií pochází toto plemeno původně z Koreje. Tak jako tak šlo o oblíbené plemeno na obou dvorech a mezi tamní šlechtou. Zpravidla ho šlo získat pouze darem a šlo o velmi hodnotný dar a projev úcty a uznání. Šlo o téměř tradiční diplomatický dar vyslancům cizích zemí, je to patrně způsob, jak se dostal z jedné země do druhé. V Japonsku se těšil velké úctě, jednu dobu byl dokonce vnímán nikoliv jako pes, ale samostatná bytost. Jeho zajímavý vzhled a osobnost uchvátily tamní šlechtu a dlouhou dobu mohla tohoto psa vlastnit pouze aristokracie a členové císařské rodiny.

V Japonsku v průběhu staletí postupně docházelo ke křížení s místními psy typu španěl, postupně tak plemeno získalo svůj dnešní typický vzhled a posléze jméno. Japonsko bylo od 17. do poloviny 19. století uzavřeno vůči okolnímu světu, až v rámci reformy Meidži se Japonsko světu otevřelo a mimo jiné představilo japonského china. Roku 1953 byli první chinové převezeni do Evropy, konkrétně do Anglie a USA. V Evropě i Americe si záhy china oblíbila šlechta a vyšší společenské kruhy. Údajně i královna Viktorie vlastnila dva jedince tohoto psího plemene. Dnes jde o stabilně oblíbené společenské plemeno u nás i ve světě.

Povaha japonského china

Japonský chin si za staletí jejich chovu v těsné blízkosti člověka vypěstoval silnou empatii, velmi snadno se vcítí do pocitů svého majitele. Je také hravý, inteligentní a citlivý. Podobně jako tibetští španělé či pekingští palácoví psíci je jejich povaha poměrně často přirovnávána ke kočce, například si rád kočičím způsobem čistí packy, miluje vysoká místa, odkud rád pozoruje okolí – jak v domácnosti, tak venku. Zpravidla dobře vychází nejen se členy jedné domácnosti, ale i s cizími lidmi a dalšími zvířaty. Je to inteligentní pejsek, který se snadno učí, přesto dokáže být slušně tvrdohlavý. Velmi špatně snáší hrubé zacházení a křik, nejde tak o psa vhodného pro choleriky. Je to citlivka, která se snadno dokáže při pravidelném hrubém zacházení urazit a s takovým člověkem se pak odmítá přátelit a spolupracovat.

Vzhled japonského china

Jde o drobného psa s kvadratickou stavbou těla a elegantním vzhledem. Čenich psa je krátký a určuje typický vzhled psa. Kulatá hlava má jasně vyjádřený stop. Oči jsou kulaté a velké. Uši jsou pokryté delší srstí a jsou svislé. Ocásek je pokrytý delší srstí, zpravidla je nesen nad hřbetem. Nohy jsou zakončené zaječími tlapkami. Jeho srst je dlouhá, rovná a bohatá, hedvábná a bez podsady. Zbarvení srsti je bílé s černými nebo červenými fleky, jiné zbarvení není možné. Kohoutková výška plemene se pohybuje okolo 25 cm, váha se pohybuje mezi 2 a 5 kg.

Ke komu je japonský chin vhodný

Chinové jsou pejsci určeni pouze k chovu v bytě, k celoročnímu pobytu venku se nehodí jak kvůli drobné stavbě těla, tak chybějící podsadě a velké lásce k lidem. Zpravidla mu nedělá dobře delší odloučení od svého majitele, velmi silně citově se na něj váže. Na samostatný pobyt doma je třeba ho od štěněte zvykat, ale i při důsledném výcviku delší samotu snáší špatně, je tak vhodný především k lidem, kteří mají možnost trávit velkou část dne v jejich přítomnosti. Je vhodnou volbou pro lidi, kteří nechtějí či nemůžou trávit hodiny chozením po lesích, tito pejsci spíše ocení polehávání na gauči a ke štěstí jim zpravidla stačí pár kratších procházek v blízkém okolí. China lze relativně snadno cvičit, ale je třeba brát výcvik zábavně, jinak se tito pejsci poměrně snadno začnou nudit a vaše snahy o výcvik ignorovat. Pokud ho majitel začne trestat, přestane spolupracovat úplně. Jde o citlivé pejsky, kteří špatně snáší i ostřejší tón hlasu. Nicméně pokud se naučíte pracovat se zajímavou intonací svého hlasu, psa zaujmete a bude se vám s ním naopak pracovat snadněji.

Jde o čistotného pejska, který se sám rád čistí a zároveň nemá výrazný typický psí „zápach“. Zpravidla je třeba jeho srst pravidelně rozčesávat, ale není třeba ho častěji koupat. Typický vzhled china mu dodávají kožní záhyby na obličeji, o které je ovšem třeba pečovat. Je zpravidla nutné tyto záhyby pravidelně čistit vlhkým tamponem, jinak se v nich drží vlhkost a následně se v nich tvoří plísně. Jeho krásné velké oči sice zdůrazňují jeho roztomilý a typický kukuč, ale jsou svou velikostí náchylné ke zraněním. Droboučká zranění očí zvládnete nicméně ošetřit i doma, a to za pomoci lokální antibakteriální oční masti.

Japonský chin v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška plemene se pohybuje okolo 25 cm.
• Váha se pohybuje mezi 2 a 5 kg.

Srst:

• Delší, hedvábná, bez podsady

Zbarvení:

• Bílý základ s černými či červenými fleky

Jak dlouho žije:

• Japonský chin se dožívá 12 až 14 let. 

Odkud pochází:

• Japonsko

Pro koho se hodí:

• Jde o starobylé společenské plemeno, které je zvyklé být v těsném kontaktu se svým člověkem. Je vhodnou volbou především pro lidi, kteří mají možnost trávit s ním co nejvíce času.
• Je vhodné plemeno především do bytu. Zahradu ocení, ale určitě není vhodný k celoročnímu pobytu venku.
• Při výcviku dobře reaguje na různé tony hlasu, nesnáší křik.
• Je vhodný pro klidné lidi, s cholerickým člověkem se velmi rychle přestane bavit.
• Jde o empatické plemeno, snadno se vcítí do pocitů svého pána.

Hledáte další malá psí plemena do bytu? Pak se podívejte, na naše tipy. Nebo dáváte přednost sportovním psím plemenům, se kterými se můžete věnovat některému ze psích sportů. Poznejte sportovní psí plemena, která baví běh i túry. A pokud hledáte psího parťáka k dětem, pak by vám neměly uniknout tipy na psí plemena vhodná k dětem. 

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva