Louisianský leopardí pes není zlý, ale umí být dominantní

Louisianský leopardí pes, nebo-li Louisiana Catahoula Dog, je energický a neohrožený pes, s kterým se určitě nebudete nudit. I když jsou „leopardi“ chytří psi, jsou určeni zkušenějším pejskařům, kteří jim nastaví pevný režim. S důslednou výchovou budete mít doma skvělého aktivního parťáka.

Louisianský leopardí pes je povahově poměrně svérázný pes, není tak ideální volbou pro všechny. Je třeba mu od začátku nastavit pevný řád a být při výcviku důsledný, jinak se může projevit jeho dominantní povaha a pak se pokusí převzít velení v rodině. Se správnou výchovou pak získáte skvělého společníka, který vás z celého srdce bude milovat.

Důvody, proč si pořídit louisianského leopardího psa

• Chlupatá energie, tak by se také leopardí pes dal nazvat. Je tak vhodnou volbou pro všechny milovníky pohybu, kterým bude rád dělat společnost.
• Vůči cizím lidem bývá nedůvěřivý a rezervovaný, ale nebývá agresivní. Bývá z něj proto velmi dobrý hlídač.
• Jde sice o poměrně odolného psa vůči nepříznivému počasí, velkou část roku tak zvládne venku. Do větších a dlouhodobějších mrazů ovšem stavěný není. Minimálně na zimu to chce pořídit opravdu kvalitně zateplený kotec nebo ideálně psa v zimě pouštět do domu. Alespoň na noc a klidně někam na chodbu.
• „Leopardi“ jsou chytří psi a nové povely si dokáží zafixovat velmi rychle. Nicméně není povahově stavěný na „strojové“ opakování povelů a není tak tou nejlepší volbou k pokročilejším obedience disciplínám. Je perfektní volbou k zkušenějším majitelům, kteří mají větší špetku přirozené autority a dokáží psovi nastavit mantinely.
• Jejich tlapky disonují blánami mezi prsty. Díky této fyzické zvláštnosti patří mezi skvělé plavce, a i díky nim se jim snadněji chodí po rozbahněném terénu.
• Leopardí louisianský pes se často řadí mezi atraktivně vypadající psy. V kombinaci s tím, že jde v Čechách o méně známé plemeno, budete zaručeně všude budit rozruch.
• I když by vzhled neměl hrát hlavní roli při výběru psa, u „leopardů“ si vybere určitě každý. Existuje nespočet možných barevných kombinací srsti, včetně merle variant, tečkování, žíhání, ale i jednobarevné varianty. U tohoto plemene nehrozí, že najdete dva 100% totožné jedince a určitě si vybere každý, bez ohledu na vkus.
• I když jde povětšinou o samostatné psy, na svého majitele se většinou silně fixují.
• Jde o nenáročné psy, co se péče o srst týče. Stačí během línání lehce vyčesat.

Důvody, proč si NEpořídit louisianského leopardího psa

• „Leopardi“ mají často sklony k dominanci, ne vždy jsou tak vhodní do smečky.
• Majitel musí být laskavý, citlivý, ale zároveň mít pevnou ruku a trvat na dodržování pravidel. Alespoň špetka přirozené autority je určitě nutností. Tito psi nebývají doporučování úplným začátečníkům. Spíše zkušenějším pejskařům nebo lidem, kteří jsou ochotni od štěněte docházet na cvičák a se psem důsledně pracovat.
• Jde o energického a silného psa, který není ideální volbou k menším dětem. Starší děti by měli být poučené, jak se k psovi správně chovat, aby nedošlo k nějakému maléru.
• Silný lovecký pud je v tomto plemeni opravdu silně zakořeněný. Jde o jeden z důvodů, proč je třeba těmto psům dopřát alespoň základní výcvik a zapracovat na přivolání.
• Pokud nemáte možnost se psovi věnovat velkou část dne, není vhodnou volbou do bytu. Hodí se spíše do domku s prostorou zahradu. Nicméně i pokud má pes k dispozici rozlehlý pozemek, je potřeba se psovi denně věnovat. Toto plemeno psů má totiž opravdu energie na rozdávání a pokud ho neunavíte, dá vám to pořádně „sežrat“.
• Pokud nemáte možnost věnovat se psovi několik hodin denně, poohlédněte se jinde. I když má pes k dispozici zahradu, nestačí to. „Leopardům“ je opravdu potřeba se velmi důkladně věnovat, jinak vám zdemolují zahradu i dům.
• Především bílí a hodně světlí jedinci plemene trpí často hluchotou. Nejde o jediné plemeno, které trpí tímto handicapem, především u zmíněných barevných variant. Při výběru štěněte je tak dobré se bílým a hodně světlým jedincům vyhnout. Eventuálně dopředu počítat s tím, že k tomuto problému v řádu několika málo let může dojít.

Historie louisianského leopardího psa

Původ tohoto neobvyklého plemene je opředen záhadou. Podle pověstí vznikl křížením vlků obecných a vlků rudohnědých u jezera Catahoula ve státě Louisiana (odkud pochází jeho název). Patrně nadále došlo ke křížení plemene s španělskými mastify. Přesnější původ psí rasy ovšem není znám. Během 18. století se tito psi používali k nahánění dobytka. Existují ovšem zmínky o flekatých ochráncích stád (podobných leopardím psům) již z poloviny 17. století. Podle další teorie plemeno vzniklo až v průběhu 19. století křížením beauceronů a červených vlků.

Plemeno se stalo národním psem státu Lousiana v USA v roce 1979. Organizací FCI plemeno zatím nebylo uznáno, ale organizace AKC a UKC jej uznávají. Do Evropy se toto plemeno dostalo až koncem 20. století, konkrétně do České republiky se první jedinci dostali v roce 1998, a to díky Ing. Gerhardovi Steinovi, který u nás založil první chovatelskou stanici Šumící křídla.

Povaha louisianského leopardího psa

Leopardí pes je především nezávislý pes a obranář se sklony k dominanci. Se svou rodinnou a s lidmi, s kterými se pravidelně stýká si utváří pevné pouto a velmi je miluje. K cizím lidem bývá ovšem odtažitý a je to jeden z důvodů, proč z něj bývá dobrý hlídač. Jde o velmi pracovité a sportovně nadané psí plemeno, které vyžaduje a zvládne téměř jakoukoliv aktivitu a pohyb. Snadno je zaměstnáte na farmě, nadšení budou i u vytrvalostních cyklistů nebo běžců. Jsou to houževnatí a vytrvalí psi, s kterými se rozhodně nudit nebudete. I když se učí relativně snadno, dokáží být pořádně tvrdohlaví. Jejich výcvik musí být důsledný a rozmanitý, jinak se začnou brzy nudit. Klasický „dril“ v rámci kterého se opakuje jeden povel stále dokola pro tyto psy není to pravý.

Vzhled louisianského leopardího psa

Vzhledem louisianský leopardí pes nepochybně zaujme. Jde o středně velké až větší psy, kteří jsou dobře osvalení a zároveň elegantní. Zbarvení leopardích psů může být téměř jakékoliv, mezi nejběžnější barevné varianty patří modrá, šedá, černá, bílá, hnědočervená a červená. Poměrně běžné je i merle zbarvení, setkat se lze s pálením, žíháním a i skvrnitostí. Nechybí černé, tříslové, žlutohnědé nebo i červené znaky. Objevují se i jednobarevní jedinci, ti jsou zpravidla černí, žlutí, červení nebo čokoládoví. Mezi charakteristické znaky plemene patří i oči psa, které jsou mohou mít libovolnou barvu a odstín. Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 55-60 cm, kohoutková výška fen se pohybuje mezi 50-61 cm. Váha plemene se pohybuje mezi 25-55 kg.

Ke komu je louisianský leopardí pes vhodný

Jde o psí rasu, s kterým se rozhodně nebudete nudit. Nejen že potřebuje velké množství pohybu, ale je nutné být i velmi důsledný v průběhu výcviku. Jde sice o oddané, milující a chytré psy, přesto to s nimi není jednoduché. Je ideální, když disponujete větší špetkou přirozené autority a když jste při výcviku kreativní, jinak se tito psi začnou snadno nudit. Nebývá agresivní, ale má sklony k dominanci. Je třeba psovi alespoň základní výcvik dopřát, jinak vám snadno přeroste přes hlavu a převezme velení domácnosti. Nespornou výhodou v péči o louisianského leopardího psa je jeho krátká hladká srst, která téměř nevyžaduje pozornost.

Louisianský leopardí pes v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 55-60 cm, kohoutková výška fen se pohybuje mezi 50-61 cm.
• Váha plemene se pohybuje mezi 25-55 kg.

Srst:

• Krátká, hladká.

Zbarvení:

• Velmi různorodé. Objevují se jednobarevné, ale i vícebarevné varianty. Plemeno se vyskytuje v merle variantách, žíhané nebo strakaté. Mezi nejčastější zbarvení patří modrá, šedá, černá, bílá, hnědočervená, červená či čokoládová.

Jak dlouho žije:

• Louisianský leopardí pes se dožívá 12 až 14 let.

Odkud pochází:

• USA

Pro koho se hodí:

• Louisianský leopardí pes rozhodně není žádné ořezávátko a ani gaučový povaleč. S tímto plemenem se můžete věnovat téměř jakémukoliv sportu, a i náročnějšímu výcviku.
• Jde o opravdu velmi aktivní psy, kterým je potřeba věnovat se několik hodin denně. Ano, i když má pes k dispozici rozlehlou zahradu. Pokud se psovi nebudete dostatečně věnovat, vymyslí si vlastní aktivitu, která se vám určitě líbit nebude.
• I když jde o velmi inteligentní psy, jejich výcvik není snadný. Dokáží být velmi tvrdohlaví. Jejich výcvik musí být velmi pestrý, jinak se začnou nudit a přestanou vnímat, co se po nich chce.
• Nejsou agresivní, ale bývají dominantní. Nebývají tak ideální volbou do větší psí smečky, v které pak díky nim mohou vznikat poměrně časté rozepře.
• Svou rodinu milují z celého srdce. Dobře vychází i s lidmi, s kterými nesdílí stejnou domácnost, ale vídají se s nimi pravidelně.
• Vůči cizím lidem bývají ostražití a je to jeden z důvodů, proč bývají velmi dobří hlídači.
• Mezi pozitivní vlastnosti této psí rasy patří velmi dobrý čich, díky kterému se uplatní při různých čichových sportech, včetně záchranařiny.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva