Louisianský leopardí pes není zlý, ale umí být dominantní

Louisianský leopardí pes, neboli Louisiana Catahoula Dog, je energický a neohrožený pes, se kterým se určitě nebudete nudit. I když jsou „leopardi“ chytří psi, jsou určeni zkušenějším pejskařům, kteří jim nastaví pevný režim. S důslednou výchovou budete mít doma skvělého a aktivního parťáka.

Louisianský leopardí pes je povahově poměrně svérázný, a proto není ideální volbou pro každého. Je třeba mu od začátku nastavit pevný řád a být při výcviku důsledný. Jinak by se mohla projevit jeho dominantní povaha, a mohl by se pokusit převzít velení v rodině. Se správnou výchovou získáte skvělého společníka, který vás bude z celého srdce milovat.

Důvody, proč si pořídit louisianského leopardího psa

• Chlupatá energie – tak by se také leopardí pes dal nazvat. Je vhodnou volbou pro všechny milovníky pohybu, kterým bude rád dělat společnost.
• Vůči cizím lidem bývá nedůvěřivý a rezervovaný, ale nebývá agresivní. I proto z něj bývá velmi dobrý hlídač.
• Jde sice o poměrně odolného psa vůči nepříznivému počasí, a velkou část roku tak zvládne venku. Do větších a dlouhodobějších mrazů ovšem stavěný není. Minimálně na zimu je potřeba pořídit opravdu kvalitně zateplený kotec, nebo ideálně psa v zimě pouštět do domu – alespoň na noc, klidně někam na chodbu.
• „Leopardi“ jsou chytří psi a nové povely si dokáží zafixovat velmi rychle. Nicméně povahově nejsou stavění na „strojové“ opakování povelů, a proto nejsou tou nejlepší volbou pro pokročilejší obedience disciplíny. Jsou perfektní volbou pro zkušenější majitele, kteří mají větší špetku přirozené autority a dokáží psovi nastavit mantinely.
• Jejich tlapky disponují blánami mezi prsty. Díky této fyzické zvláštnosti patří mezi skvělé plavce, a i díky ní se jim snadněji chodí po rozbahněném terénu.
• Leopardí louisianský pes se často řadí mezi atraktivně vypadající psy. V kombinaci s tím, že jde v Čechách o méně známé plemeno, budete zaručeně všude budit rozruch.
• I když by vzhled neměl hrát hlavní roli při výběru psa, u „leopardů“ si vybere určitě každý. Existuje nespočet možných barevných kombinací srsti, včetně merle variant, tečkování, žíhání, ale i jednobarevných variant. U tohoto plemene nehrozí, že najdete dva 100% totožné jedince, a určitě si vybere každý, bez ohledu na vkus.
• I když jde povětšinou o samostatné psy, na svého majitele se většinou silně fixují.
• Jde o nenáročné psy, co se péče o srst týče. Stačí během línání lehce vyčesat.

Důvody, proč si NEpořídit louisianského leopardího psa

• „Leopardi“ mají často sklony k dominanci, a proto nejsou vždy vhodní do smečky.
• Majitel musí být laskavý, citlivý, ale zároveň mít pevnou ruku a trvat na dodržování pravidel. Alespoň špetka přirozené autority je nezbytná. Tito psi nejsou vhodní pro úplné začátečníky. Doporučují se spíše zkušenějším pejskařům nebo lidem, kteří jsou ochotni od štěněte pravidelně docházet na cvičák a se psem důsledně pracovat.
• Jde o energického a silného psa, který není ideální volbou k menším dětem. Starší děti by měly být poučené, jak se k psovi správně chovat, aby nedošlo k nějakému maléru.
• Silný lovecký pud je v tomto plemeni opravdu silně zakořeněný. Jde o jeden z důvodů, proč je třeba těmto psům dopřát alespoň základní výcvik a zapracovat na přivolání.
• Pokud nemáte možnost se psovi věnovat velkou část dne, není vhodnou volbou do bytu. Hodí se spíše do domku s prostornou zahradou. Nicméně i pokud má pes k dispozici rozlehlý pozemek, je potřeba se psovi denně věnovat. Toto plemeno psů má opravdu spoustu energie, a pokud ho neunavíte, dá vám to pořádně pocítit.
• Pokud nemáte možnost věnovat se psovi několik hodin denně, poohlédněte se jinde. I když má pes k dispozici zahradu, nestačí to. „Leopardům“ je opravdu potřeba se velmi důkladně věnovat, jinak vám zdemolují zahradu i dům.
• Především bílí a hodně světlí jedinci plemene trpí často hluchotou. Nejde o jediné plemeno, které trpí tímto handicapem, především u zmíněných barevných variant. Při výběru štěněte je tak dobré se bílým a hodně světlým jedincům vyhnout. Případně je třeba počítat s tím, že k tomuto problému může dojít během několika málo let.

Historie louisianského leopardího psa

Původ tohoto neobvyklého plemene zůstává záhadou. Podle pověstí vznikl křížením vlků obecných a vlků rudohnědých u jezera Catahoula v Louisianě, odkud pochází i jeho název. Patrně došlo ke křížení plemene se španělskými mastify. Přesnější původ psí rasy ovšem není znám. Během 18. století se tito psi používali k nahánění dobytka. Zmínky o flekatých ochráncích stád, podobných leopardím psům, pocházejí již z poloviny 17. století. Podle další teorie plemeno vzniklo až v průběhu 19. století křížením beauceronů a červených vlků.

Plemeno se stalo národním psem státu Louisiana v USA v roce 1979. Organizace FCI plemeno zatím neuznala, ale organizace AKC a UKC jej uznávají. Do Evropy se toto plemeno dostalo až koncem 20. století, konkrétně do České republiky se první jedinci dostali v roce 1998, a to díky Ing. Gerhardu Steinovi, který u nás založil první chovatelskou stanici Šumící křídla.

Povaha louisianského leopardího psa

Leopardí pes je především nezávislý pes a obranář se sklony k dominanci. Se svou rodinou a s lidmi, se kterými se pravidelně stýká, si utváří pevné pouto a velmi je miluje. K cizím lidem bývá ovšem odtažitý, a to je jeden z důvodů, proč z něj bývá dobrý hlídač. Jde o velmi pracovité a sportovně nadané psí plemeno, které vyžaduje a zvládne téměř jakoukoliv aktivitu a pohyb. Snadno je zaměstnáte na farmě, nadšení budou i u vytrvalostních cyklistů nebo běžců. Jsou to houževnatí a vytrvalí psi, se kterými se rozhodně nudit nebudete. I když se učí relativně snadno, dokážou být pořádně tvrdohlaví. Jejich výcvik musí být důsledný a rozmanitý, jinak se začnou brzy nudit. Klasický „dril“, v rámci kterého se opakuje jeden povel stále dokola, pro tyto psy není to pravé.

Vzhled louisianského leopardího psa

Vzhledem louisianského leopardího psa nepochybně zaujme. Jde o středně velké až větší psy, kteří jsou dobře osvalení a zároveň elegantní. Zbarvení leopardích psů může být téměř jakékoli, mezi nejběžnější barevné varianty patří modrá, šedá, černá, bílá, hnědočervená a červená. Poměrně běžné je i merle zbarvení, setkat se lze s pálením, žíháním i skvrnitostí. Nechybí černé, tříslové, žlutohnědé nebo i červené znaky. Objevují se i jednobarevní jedinci, ti jsou zpravidla černí, žlutí, červení nebo čokoládoví. Mezi charakteristické znaky plemene patří i oči psa, které mohou mít libovolnou barvu a odstín. Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 55 až 60 cm, kohoutková výška fen se pohybuje mezi 50 až 61 cm. Váha plemene se pohybuje mezi 25 až 55 kg.

Ke komu je louisianský leopardí pes vhodný

Jde o psí rasu, se kterou se rozhodně nebudete nudit. Nejenže potřebuje velké množství pohybu, ale je nutné být i velmi důsledný v průběhu výcviku. Jde sice o oddané, milující a chytré psy, přesto to s nimi není jednoduché. Je ideální, když disponujete větší dávkou přirozené autority a když jste při výcviku kreativní, jinak se tito psi začnou snadno nudit. Nebývá agresivní, ale má sklony k dominanci. Je třeba psovi alespoň základní výcvik dopřát, jinak vám snadno přeroste přes hlavu a převezme velení domácnosti. Nespornou výhodou v péči o louisianského leopardího psa je jeho krátká, hladká srst, která téměř nevyžaduje pozornost.

Louisianský leopardí pes v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška psů se pohybuje mezi 55-60 cm, kohoutková výška fen se pohybuje mezi 50-61 cm.
• Váha plemene se pohybuje mezi 25-55 kg.

Srst:

• Krátká, hladká.

Zbarvení:

• Velmi různorodé. Objevují se jednobarevné, ale i vícebarevné varianty. Plemeno se vyskytuje v merle variantách, žíhané nebo strakaté. Mezi nejčastější zbarvení patří modrá, šedá, černá, bílá, hnědočervená, červená či čokoládová.

Jak dlouho žije:

• Louisianský leopardí pes se dožívá 12 až 14 let.

Odkud pochází:

• USA

Pro koho se hodí:

• Louisianský leopardí pes rozhodně není žádné ořezávátko ani gaučový povaleč. S tímto plemenem se můžete věnovat téměř jakémukoliv sportu i náročnějšímu výcviku.
• Jde o opravdu velmi aktivní psy, kterým je potřeba věnovat pozornost několik hodin denně. Ano, i když má pes k dispozici rozlehlou zahradu. Pokud se psovi nebudete dostatečně věnovat, vymyslí si vlastní aktivitu, která se vám určitě líbit nebude.
• I když jde o velmi inteligentní psy, jejich výcvik není snadný. Dokáží být velmi tvrdohlaví. Jejich výcvik musí být velmi pestrý, jinak se začnou nudit a přestanou vnímat, co se po nich chce.
• Nejsou agresivní, ale bývají dominantní. Nebývají proto ideální volbou do větší psí smečky, ve které pak díky nim mohou vznikat poměrně časté rozepře.
• Svou rodinu milují z celého srdce. Dobře vychází i s lidmi, se kterými nesdílí stejnou domácnost, ale vídají se s nimi pravidelně.
• Vůči cizím lidem bývají ostražití a je to jeden z důvodů, proč bývají velmi dobří hlídači.
• Mezi pozitivní vlastnosti této psí rasy patří velmi dobrý čich, díky kterému se uplatní při různých čichových sportech, včetně záchranařiny.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva