Peruánský naháč není žádný gaučový psí povaleč

Peruánský naháč je inteligentní, věrné a veselé plemeno. Tento přátelský pejsek je vhodnou volbou pro alergiky, a to díky svému netradičnímu vzhledu – chybějícímu osrstění. I když jde o relativně malého psa, není to žádný gaučový povaleč, ale aktivní sportovec.

Peruánský naháč je aktivním společníkem, který je ideální volbou psa do městského bytu. Hravě zvládne různé sporty, při kterých využije svou mrštnost a rychlost. Zároveň jde o skvělého hlídače, který na většinu nesrovnalostí upozorní štěkotem. Mezi velké výhody plemene patří i to, že si můžete vybrat ze tří velikostních variant a různých barevných variant.

Důvody, proč si pořídit peruánského naháče

• Přátelský, veselý a mazlivý. Jsou to prostě skvělí společenští pejsci.
• Jde o psy do městského bytu. U nahaté varianty je nespornou výhodou, že nebudete mít po celém bytě nánosy chlupů.
• Naháči jsou vhodnou volbou pro lidi s lehčí alergií na chlupy. Neosrstěná varianta může mít sice pár chomáčků chlupů, ty ale nevypadávají.
• Jsou chytří, a i navzdory občasné tvrdohlavosti se poměrně dobře cvičí. Ale chce to být při výcviku důslední, aby pejsci nepřevzali velení v rodině.
• I když jde do značné míry spíše o městského pejska, dokáže být velmi aktivní. Ocení alespoň jednu delší procházku denně nebo možnost věnovat se některému ze psích sportů.
• Je mrštný a rychlý, je tak vhodný například na agility nebo dog dancing.
• Je velmi mazlivý a přátelský. Právě díky těmto pozitivním vlastnostem se čím dál častěji využívá ke canisterapii.
• Bývá dobrý hlídač. Zpravidla na nesrovnalosti upozorňuje štěkotem.
• Jinak jde víceméně o tichého pejska, štěká opravdu, jen když je to třeba.
• Tito psi patří mezi zdravější plemena, za která byste neměli na veterině nechat velké peníze.

Důvody, proč si NEpořídit peruánského naháče

• Jak nahatou, tak osrstěnou variantu nelze chovat celoročně venku. Tito pejsci mají minimum podkožního tuku, navíc kvůli absenci srsti nebo krátké srsti bez podsady prichladnou opravdu velmi rychle.
• Právě díky absenci srsti nebo krátké srsti je potřeba psům pořídit zateplené oblečky do sychravého podzimu a mrazivé zimy. Tyto oblečky mohou lehce lézt do peněz.
• Péče o tyto pejsky není příliš jednoduchá. I když vás nečeká časté vyčesávání, můžete se těšit na pravidelné koupání psa (dětskými šampony pro citlivou pokožku) nebo mazáním opalovacím krémem v létě.
• Občas trpí na menší problémy s kůží, které jsou většinou snadno řešitelné. Kupříkladu během puberty se u psů může objevit akné, v pozdějším věku se občas může objevit bradavička.
• Při výcviku je třeba být důslední, jinak mají pejsci tendenci převzít velení v rodině. Při výcviku je ovšem třeba být i trpěliví a citliví. Peruánští naháči jsou totiž i citlivky, nedělá jim dobře „vojenský dril“ a křik.

Historie peruánského naháče

Jako u dalších psích plemen typu naháč je i u těch z Peru jejich přesná historie opředena tajemstvím. Existuje několik pramenů, které popisují jejich vznik, každý z nich „samozřejmě“ trochu jinak. Jeden z pramenů tvrdí, že tento pes je původem z Afriky, další zase že je původem z Číny. Zatím nejpravděpodobnější se jeví teorie, že u peruánského naháče došlo k náhodné mutaci bez přičinění jiného plemene s již existující mutací tohoto typu.

Podle některých pověstí byli prý naháči využíváni jako zdroj potravy. Záhy se zjistilo, že peruánští naháči jsou velcí mazlíci, skvělí společníci, hlídači i nahřívači bolavých míst na těle, a to klidně při společném spaní v posteli. Později si naháče oblíbila incká šlechta a se zabíjením těchto psů se postupně přestalo. Po dobytí incké říše plemeno málem vyhynulo. Jen díky několika odlehlým kmenům, které tyto psy nadále chovali, se nakonec plemeno zachovalo. Inkové si toto plemeno cenili především pro jejich vlastnosti, které byly časté mýtické. Například se věřilo, že tito psi mají léčivé účinky, kupříkladu prý pozitivně dokáží působit na kosti a klouby.

Roku 1985 Mezinárodní kynologická federace uznala peruánská naháče jako samostatné plemeno. Do Čech se první peruánští naháči dostali roku 1981 ze ZOO Berlín. Počátkem 80. let bylo odchováno několik vrhů, a když se roku 1984 dostal do republiky další pejsek, chov se mohl rozjet na plno. Roku 1999 vznikl Klub chovatelů naháčů, který dodnes sdružuje všechny současné naháče, tedy i čínského chocholatého psa a mexického naháče.

Povaha peruánského naháče

Peruánský naháč patří mezi něžné, chytré a veselé psy. Má velmi rád svou rodinu, je rád jejím členům neustále v patách a nenechá si ujít žádnou příležitost k tulení a mazlení. K cizím lidem bývá zpočátku nedůvěřivý až odtažitý a bývá z něj dobrý hlídač. Vzhledem k absenci srsti jde o vhodného psa pro alergiky, ale i do městského bytu. Zároveň jde o tichého psa, který moc neštěká - ani s větším počtem sousedů se není třeba obávat stížností na hluk.

Peruánští naháči jsou chytří a aktivní, mají rádi dlouhé procházky, ale najdou zalíbení v různých psích sportech. Vhodný je na sporty, při kterých využije především svou rychlost a mrštnost, tedy například na coursing nebo agility. S ohledem na jeho kontaktní povahu je vhodnou volbou i na canisterapii. Tito psi jsou vhodnou volbou na prohřívání namáhaných míst a uvolnění od bolesti.

Peruánské naháče občas není jednoduché cvičit, a to s ohledem na jejich „záchvaty“ tvrdohlavosti a občasným tendencím fungovat samostatně. Při výcviku je tak třeba být důslední, ale zároveň citliví a empatičtí. Oni totiž naháči dokážou být i tak trochu cíťové, a pokud byste byli na jejich vkus příliš drsní, budou se vás bát a nebudou s vámi spolupracovat.

Vzhled peruánského naháče

Tělo má kvadratický rámec, kohoutková výška je k délce těla v poměru 1:1. Středně velká mozkovna má tvar rovnoběžníku. Týlní i čelní hrbol mají málo vyjádřený sklon. Nosní houba může mít různou pigmentaci, jejíž barva zpravidla koresponduje s barvou kůže (u bezsrsté varianty) nebo s barvou srsti (u varianty se srstí). Tlama je rovná a pysky na těsno přiléhají k dásním. Čelist obsahuje zuby v nůžkovém skusu, často se u bezsrsté varianty stává, že některé zuby chybí. Oči mandlového tvaru jsou středně velké a jejich barva zpravidla ladí s barvou kůže či srsti. Mezi běžná zbarvení patří různé odstíny černé, hnědé až žluté. Středně velké uši jsou v klidu psa složené dozadu, v případě vzruchu pes uši vztyčí. Krk peruánského naháče je přibližně stejně dlouhý jako jeho hlava, horní linie je klenutá. Ocásek je nízko nasazený, od kořene ke špičce se zužuje. Kůže je hladká a pružná.

Zbarvení kůže se objevuje v několika variantách, např. modročerná, břidlicově černá, černá, odstíny šedé nebo modré nebo tmavě hnědé. Poměrně běžné je, že se u bezsrsté varianty objevují zbytky srsti na hlavě, na ocase nebo koncích končetin. Osrstěná varianta má přiléhavou, krátkou a hladkou srst. Zbarvení srstí může být jakékoliv, včetně různých kombinací.

Peruánský naháč se objevuje ve třech velikostech: malý s kohoutkovou výškou 25-40 cm a hmotností 4-8 kg, střední s kohoutkovou výškou 40-50 cm a hmotností 8-12 kg a velký s kohoutkovou výškou 50-65 cm a hmotnostíí 12-25 kg.

Ke komu je peruánský naháč vhodný

I když se to nezdá, péče o peruánského naháče je náročnější. Nahatou ani osrstěnou variantu nelze chovat celoročně venku v kotci. Osrstěná varianta snadněji snáší nepříznivé počasí, v případě větší zimy ovšem i tato varianta vyžaduje zateplený obleček. Tyto pejsky lze chovat pouze v bytě, kde v případě nahaté varianty se můžete těšit na byt bez chlupů. Oproti jiným psím plemenům jsou naháči velmi citliví na změny počasí, především v zimě je potřeba zvýšit pejskům energetický příjem, a ideálně pořídit několik oblečků. Ani v létě se ovšem s naháčem nudit nebudete. Před tím, než půjdete s pejskem na přímé sluníčko, je třeba ho namazat opalovacím krémem. Psy je také třeba pravidelně koupat, často se doporučují šampony a mýdla pro děti a na citlivou pokožku. Po umytí je vhodné pejska natřít olejíčkem či kvalitním krémem. V zásadě jde o zdravé plemeno, se kterým byste neměli trávit moc času na veterině. Nahá kůže ovšem může přinášet určité zdravotní problémy, které jsou do jisté míry úsměvné (akné v průběhu puberty) nebo relativně snadno řešitelné (bradavičky).

Peruánský naháč v bodech

Velikost:

• Malý: kohoutková výška 25-40 cm, hmotnost 4-8 kg
• Střední: kohoutková výška 40-50 cm, hmotnost 8-12 kg
• Velký: kohoutková výška 50-65 cm, hmotnost 12-25 kg

Srst:

• Srst osrstěné varianty je krátká, lesklá a hladká.

Zbarvení:

• Zbarvení kůže se objevuje v několika variantách, např. modročerná, břidlicově černá, černá, odstíny šedé nebo modré nebo tmavě hnědé.
• Zbarvení srstí může být jakékoliv, včetně různých kombinací.

Jak dlouho žije:

• Peruánský naháč se dožívá 11 až 12 let. 

Odkud pochází:

• Peru

Ke komu je vhodný:

• Peruánský naháč se vyskytuje v nahaté i osrstěné variantě. Obě varianty je možné chovat pouze v bytě.
• Naháče (i toho osrstěného) je třeba především v zimě oblékat do zateplených oblečků, v létě zase nahou variantu potírat opalovacím krémem.
• Můžete si vybrat ze tří velikostních variant a zároveň si můžete zvolit, jestli chcete pejska nahatého nebo s krátkou hladkou srstí. Obě varianty se vyskytují i v mnoha barevných variantách, výběr je tak opravdu široký.
• Peruánské naháče je třeba pravidelně koupat (doporučují se dětské šampony pro citlivou pokožku) a mazat krémy.
• Jde o mrštné a rychlé pejsky, se kterými se můžete vydat na dlouhou procházku nebo se vrhnout na agility. Ale nejde o reaktivce, kteří vyžadují mnohahodinový pohyb každý den.
• Miluje lidi a rád s nimi tráví co nejvíce času. Velmi rád se mazlí, ideálně od rána do večera. Právě z tohoto důvodu se využívá čím dál častěji ke canisterapii.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva