Pyrenejský horský pes je obr, co se nerad nudí

Pyrenejský horský pes vyzařuje majestátnost, klid a eleganci. Jde o psa, který potřebuje včasnou a důkladnou socializaci a důsledný výcvik, pak je z něj namísto nezvladatelného samorosta příjemný společník. Je to chlupatý velký pes, který snadno zvládá i špatné počasí. A jak jeho název napovídá, jde o psa vhodného do horského prostředí.

Pyrenejský horský pes potřebuje dostatek pohybu, a je tak doporučován do aktivní rodiny, která se mu bude důkladně věnovat. Se správnou socializací dobře zvládá život s dalšími zvířaty včetně psů. Dobře vychází i s různorodými lidmi včetně dětí. V posledních letech se využívá dokonce i jako canisterapeutický pes. Jako mnoho jiných velkých psů i toto plemeno vyniká klidnou povahou, a než se odhodlá k nějaké činnosti, nejdřív se nad ní důkladně zamyslí. Jedním z mála jeho nešvarů je jeho tendence často štěkat. Od štěněte je dobré pracovat na povelu typu „ticho“, ale i tak se budou hodit tolerantní sousedé. K své rodině je velmi přátelský až pozorný, je přesto doporučován ke zkušenějším chovatelům s přirozenou autoritou, kteří si spíše poradí s určitými specifiky jeho povahy.

Důvody, proč si pořídit pyrenejského horského psa

• Je to perfektní hlídač. Jen svým mohutným vzhledem odradí každého vetřelce. V kombinaci s ostřejší povahou vůči nezvaným hostům se o svůj majetek obávat nemusíte.
• Má rád dlouhé procházky a hravě zvládne i delší túry. Je vhodnou volbou pro milovníky hor a chůze.
• Pyrenejský horský pes je perfektní především do hor, na vesnici či okraj města. Hravě zvládne celoroční pobyt venku. Za pomoci kotce či boudy zvládne i nepříznivé horské počasí.
• Lze ho cvičit poměrně snadno, ale nerespektuje každého. Je vhodnou volbou především k lidem s notnou dávkou přirozené autority.
• Jde o rozvážného psa, který si každý povel a každou činnost velmi dobře rozmyslí. Je to dobrý rodinný společník do nepohody.
• Pokud jsou děti poučeny, jak se správně chovat k většímu psovi, bude dobře vycházet i s nimi. V momentě, kdy je vezme za své, bude je spolehlivě chránit.
• Pokud je zvyklý od štěněte a je dobře socializovaný, dobře zvládá jednu domácnost i další psy a jiné zvířecí domácí parťáky.

Důvody, proč si NEpořídit pyrenejského horského psa

• Velmi rád a hodně štěká. A protože jde o většího psa, málokoho překvapí, že jeho dunivý štěkot má tendenci se rozléhat. Je tak vhodné od štěněte pracovat na povelu typu „ticho“ a zároveň doufat v tolerantní sousedy.
• Jde opravdu o hodně velkého psa, dokonce i řada milovníků větších psů si jeho pořízení dvakrát rozmyslí. Tito psi mají totiž běžně přes 60 kg.
• Jako ochrana před špatným počasím pomáhá hustá srst. Tu je ovšem potřeba pravidelně vyčesávat, především v době línání. Jinak srst začne plstnatět a budou se tvořit dredy.
• Jde původně o pasteveckého psa, který byl vyšlechtěn k tomu, aby myslel sám za sebe. Což může dnes komplikovat výcvik. Bez notné dávky autority se při výcviku neobejdete.
• K cizím lidem bývá podezíravý a odměřený a chvíli mu trvá, než si na někoho cizího zvykne. Pokud k vám častěji chodí návštěvy, je potřeba psa od štěněte důkladně se všemi cizími socializovat.
• Vyžaduje i s ohledem na svou velikost poměrně hodně prostoru, vhodný je tak na velký pozemek. I pokud disponujete větším pozemkem, myslete na to, že je potřeba se psem chodit pravidelně na dlouhé procházky. Pokud si na psa neuděláte dostatek času, můžete počítat se znuděným psem, který bude vymýšlet lumpárny.
• Je potřeba psovi pravidelně kontrolovat klopené uši, v kterých se můžou tvořit záněty.

Historie pyrenejského horského psa

Pyrenejský horský pes, jak jeho název napovídá, byl vyšlechtěn v Pyrenejích, na pomezí Španělska a Francie. Předci tohoto plemene byli využívání již před staletími k ochraně a pasení stád před vlky. Již ve 14. století se objevují první zmínky o plemeni. V průběhu 17. století získal pyrenejský pes novou roli, stal se z něj společenský pes šlechty a lidí z vyšší společnosti. Byl například chován na dvoře krále Ludvíka XIV. V 19. století se tato rasa rozšířila do celého světa, již v té době se dostal do Kanady i do Ameriky. Roku 1923 byl vypracován první oficiální standard psího plemene, který se dodnes nezměnil.

Povaha pyrenejského horského psa

Pyrenejský pes je klidný a vyrovnaný pes. Je přirozeně inteligentní a rád se učí, ovšem má tak trochu problém s autoritou. Neposlouchá každého. Není proto doporučován k lidem bez zkušeností, ale spíše pokročilejším chovatelům. Bez notné dávky přirozené autority s tímto plemenem nic nepořídíte. Tato psí rasa byla zvyklá při práci myslet sama za sebe a jednat samostatně. Při výcviku je třeba důslednost a trpělivost. Je to výborný hlídač, a to jak díky přirozené nedůvěře k cizím lidem, tak i díky skvělému sluchu – zaslechne každé podezřelé šustnutí. Na vše, co se mu nezdá, reaguje štěkotem.

Vzhled pyrenejského horského psa

Pyrenejský horský pes je mohutně stavěný pes. Disponuje rozložitou hlavou, která poměrově odpovídá zbytku těla. Jantarově zbarvené oči jsou menší. Uši nasazené ve výšce očí mají trojúhelníkovitý tvar, přiléhají k hlavě a jsou sklopené. Nos je vždy černý. Silnější krk je poměrně krátký a má mírný lalok, plynule přechází v pevný trup. Žebra tvoří ne příliš hluboký hrudník a jsou lehce zaoblená. Končetiny jsou pokryté hustou srstí a jsou silně osvalené. Na ocase srst tvoří praporce. Srst se skládá ze dvou vrstev – dlouhá krycí srst překrývá hustou podsadu. Mezi povolené zbarvení patří bílé nebo bílé s šedými, žlutými nebo oranžovými skvrnami, a to na hlavě, uších a u kořene ocasu, čas od času i jinde po těle. Kohoutková výška plemene se pohybuje mezi 65 a 80 cm. Váha plemene se pohybuje mezi 45 a 60 kg.

Ke komu je pyrenejský horský pes vhodný

Pyrenejský pes snadno zvládne celoroční pobyt venku, když mu pomůžete zateplenou boudou nebo kotcem. I když má k dispozici rozlehlý pozemek, vyžaduje pravidelný pohyb. Zpravidla vyžaduje dlouhou procházku, ideálně každý den. Pravidelný pohyb je důležitý pro dobrý zdravotní i psychický stav psa – velmi snadno se totiž začne nudit. Při procházce je důležité mít psa spolehlivě pod kontrolou, ideálně na vodítku. Je to skvělý společník především na dlouhé túry. Pokud toužíte po tom se psem věnovat se nějakému sportu, pak se s tímto psím plemenem můžete věnovat dogtrekkingu, treiballu nebo pastevectví.

Jeho hustou srst je potřeba pravidelně pročesávat, jinak se tvoří dredy. Na pročesávání je potřeba se soustředit především v době línání, jinak budete mít ze psa jeden velký chuchvalec. Doporučuje se častá kontrola uší a očí, v kterých se mají tendenci tvořit záněty.

Pyrenejský horský pes v bodech

Velikost:

• Kohoutková výška plemene se pohybuje mezi 65 a 80 cm.
• Váha plemene se pohybuje mezi 45 a 60 kg.

Srst:

• Delší krycí srst a hustá podsada

Zbarvení:

• Bílé nebo bílé s šedými, žlutými nebo oranžovými skvrnami, a to na hlavě, uších a u kořene ocasu, čas od času i jinde po těle

Jak dlouho žije:

• Pyrenejský horský pes se dožívá 10 až 12 let.

Odkud pochází:

• Pyreneje

Ke komu je vhodný:

• Pyrenejský pes je velký chundelatý tvor, který jen svým vzhledem odradí všechny individua, která přemýšlí nad vniknutím na váš pozemek. V kombinaci s přirozenou nedůvěrou vůči cizím lidem a potřebou štěkat na vše, co se mu nezdá, jde o skvělého hlídače.
• Je vhodnou volbou k celoročnímu pobytu na zahradu. Za pomoci boudy či kotce zvládne i horší zimní počasí.
• I když má k dispozici větší pozemek, je nutné se mu věnovat a dopřát mu pravidelný pohyb, jinak se začne nudit. Je vhodný především na dlouhé procházky. Pokud se chcete věnovat se psem nějakému sportu, ideální pro něj bude sport typu dogtrekking.
• I když jde o inteligentního psa, který se i relativně rád učí, není vhodný pro každého. Byl vyšlechtěn k tomu, aby se sám rozhodoval, a dodnes má sklony k samostatnosti. Bude uznávat a poslouchat je člověka s dostatečnou dávkou přirozené autority.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva