Jak naučit psa na klikr

Pokud se již nějaký ten pátek věnujete náročnějšímu výcviku psů, patrně jste o klikru slyšeli a možná s ním máte již i nějakou zkušenost. Patříte-li mezi pejskaře začátečníky, tak jste se patrně o existenci této malé cvakací krabičky nedávno dozvěděli na cvičáku nebo z některého videa či článku věnujícímu se některému konkrétnímu povelu. Co to klikr přesně je a jak vám s výcvikem můžeme pomoci si povíme v článku.

Co je klikr

Kliker (nebo také v angličtině clicker) je menší krabička, která se vám hravě vejde do dlaně. Na krabičce najdeme zpravidla čudlík, který po stisknutí vydává typický zvuk – „klik“. Klikr se zpravidla objevuje ve třech základních provedeních – klikr s targetem, tlačítkový nebo plíškový.

Target může mít velkou škálu podob. V základu jde o věc, kterou se pes dotýká čenichem, šlápne na ni packou nebo na targetu zaujme nějakou pozici. Jakou bude mít target podobu nebo velikost záleží na vás a na povelu, který zrovna trénujete. Pokud třeba učíme psa povel „k noze“, naučíme psa stát předními končetinami na targetu (target tak může mít podobu bedýnky nebo nějaké destičky). Pokud jde o spojení targetu s klikrem, pak má target zpravidla podobu kuličky umístěné na teleskopické tyči.

Podoba klikr tréninku

Klikr se využívá při tréninku úplně nového cviku, eventuálně při zdokonalení již naučeného. V momentě, kdy se pes povel naučí, klikr odkládáme. Například při tréninku chůze u nohy ho na běžné venčení nemusíte brát v momentě, kdy se pes bez potíží již drží nohy svého pána.

Práce s klikrem se dá přirovnat k hře „přihořívá, přihořívá, hoří“. Za pomoci klikru označujeme správné chování. Většinu povelů učíme psa postupně, krok po kroku. Málokterý cvik má pouze jeden krok. Psovi pak za pomoci klikru fixujeme jednotlivé fáze povelu postupně, nikoliv až konečnou podobu cviku. Například psovi odklikneme podívání se správným směrem, přiblížení se k targetu apod. Klikr využijete jak při náročnějším výcviku, například při přípravě na nějakou zkoušku, ale i při nácviku povelů v běžném životě.

Jak s klikrem začít

Pokud jste se svým psem ještě za pomoci klikru necvičili, je potřeba ho nejprve tzv. „naklikat“. Nejprve si připravte tréninkové pamlsky nebo hračku, prostě cokoliv, na co chcete se psem cvičit. Psa musíte naučit, že po kliknutí následuje odměna v podobě hračky nebo dobroty. Pamlsky si klidně rozdělte na co nejmenší části. Pak minutu či dvě jen klikejte a po každém kliku dejte psovi odměnu. To opakujte několik dní za sebou, až si pes zafixuje, že po kliknutí následuje něco na zub nebo hračka. V momentě, kdy pes zjevně reaguje na klik tím, že očekává odměnu, můžete začít s cvičením povelů. Nejprve začínáme jednoduššími cviky, abyste se naučili s klikrem pracovat jak vy, tak i pes.

V průběhu výcviku se soustřeďte na to, abyste nejprve zmáčkli klikr a teprve pak dali psovi odměnu. Pokud byste klikli a zároveň začali sahat pro odměnu, může se stát, že pes nebude na klikr vůbec reagovat a bude pouze sledovat ruku sahající pro psí pamlsek.

Způsobů výcviku je celá řada, a i pokud se u jednoho psa naučíme konkrétní úspěšný postup, u dalšího psa nemusí fungovat. Při výcviku je tak třeba být poměrně kreativní, a to i pokud používáme klikr. Při použití klikru se u náročnějších povelů postupuje krok po kroku. Vždy odklikneme a odměníme každý krok, který pes úspěšně provede. Jakmile má pes povel zafixovaný ve finální podobě, pak nějakou dobu klikáme a odměňujeme finální podobu povelu. Plnění povelu můžeme doprovázet i slovní pochvalou. Slovní pochvalu pak držíme především u finální podoby povelu, při průběžných krocích slovní pochvala nutná není. Slovní chvála pak do jisté míry nahrazuje klikr po jeho odbouraní. Neplatí ovšem, že klikr přímo nahrazuje pochvalu nebo odměnu. Klikr je pomocník, slovní pochvalu používejte dle uvážení a u řady psů se při výcviku bez nějaké formy odměny neobejdete.

Pokud se vám nedaří sladit ideální postup, tedy povel – splnění povelu - klik – pochvala – odměna, přesto vás tento způsob výcviku zaujal, pak si můžete kliknutí nahradit nějakým jednoduchým zvukem, který vydáte vy. Lidé nejčastěji volí rychlá slova typu „yes“, „jo“, „teď“ ale i pouhé slabiky typu „či“, „fí“ atd. Při vymýšlení vhodného výrazu se kreativitě meze nekladou. Důležité ovšem je, aby výraz byl krátký a abyste ho byli schopni říct velmi rychle, podobně jako kliknutí. Zároveň je důležité, abyste výraz nepoužívali v běžné řeči a pes pak nebyl zmatený, když ho použijete v jeho přítomnosti v průběhu hovoru. Také je důležité se snažit toto potvrzení cviku ze sebe „dostat“ pokud možno se stejnou intonací (tady má výhodu klikr, zvuk který vydá, bude vždy stejný). Pes pak lépe chápe, že daný zvuk potvrzuje správně splněný povel. Jako je každý pes trochu jiný, i každý člověk je jiný a vyhovuje mu jiný způsob výcviku. Například člověk, který má od přírody trochu problémy zkoordinovat vlastní pohybový aparát může mít problém s včasným použitím klikru, ale nebude mu problém vydat potvrzující zvuk. Záleží tak čistě na vás, jaký způsob výcviku zvolíte.

Důležité je si také zafixovat, že potvrzení povelu klikrem musí být velmi rychlé, ideálně do dvou vteřin od splnění povelu. Je to z toho důvodu, že pes má v zásadě velmi špatnou krátkodobou paměť. Pokud kliknete výrazně později, pes si splnění povelu již nepamatuje a vlastně tak nechtěně můžete psovi potvrdit nežádoucí činnost. Například pes si pár vteřin po splnění povelu začne něco očichávat nebo se otočí po nějakém zvuku či pohybu. Pokud vy v ten moment kliknete, potvrdíte mu jako správně splněnou tuto nežádoucí činnost, a nikoliv splněný povel.

Jak může výcvik s klikrem vypadat

Na klikr si pes již začíná zvykat, ale jak postupovat při konkrétním výcviku? Začít můžeme například s dotykem nosu psa vaší dlaně, jde o cvik, o kterém většina trenérů mluví jako o „touch“ povelu. Především pro začátečníky (lidské i psí) jde o jednoduchý cvik, na kterém si se psem můžeme nacvičit i vzájemnou důvěru. Dlaň také pak díky tomuto cviku můžeme později využívat jako target.

Prvním krokem je, že psovi ukážeme otevřenou ruku. Z počátku nám stačí, když se pes na dlaň jen podívá, ihned kliknem a následně odměníme. Pamatujte, že je potřeba kliknout během 1-2 vteřin od splnění povelu nebo v tomto případě mezifáze povelu, aby měl pes šanci pochopit, že dělá něco správně. Posléze začneme umisťovat psí pamlsek doprostřed dlaně, pes si tak bude spojovat dlaň s pamlskem a bude se k ní nadšeně vracet. Psovi po pohledu na dlaň naklikáme přiblížení čumáku k dlani a posléze dotyk čumáku ruky. V momentě, kdy se bude pes sám dotýkat dlaně, spojíme to s povelem, který odklikáme. Nejdříve povel říkáme v momentě, kdy se pes sám dotkne daně, postupně povel říkáme dřív a dřív a kliknem pokaždé, kdy se pes dotkne dlaně. Pes si dřív nebo později spojí slovní povel s činností a my můžeme vypustit klikr.

Podobným způsobem pak pracujeme u dalších cviků. Cílem je, že pes plní cvik na slovní povel a bez použití klikru, ale odměna by měla následovat vždy, respektive do momentu, kdy má pes povel opravdu upevnění. Jak již bylo zmíněno je jen čistě na vás a preferencích vašeho psa, jestli budete psa cvičit na dobroty nebo na hračku. Řadě psů pak stačí i to, že je páníček slovně pochválí a/nebo pohladí. I pamlsky a hračky můžete pak postupně při výcviku odbourávat.

Výcvik s klikrem může být o trochu zdlouhavější, oproti jiným výcvikovým metodám, například navádění pamlskem. Na druhou stranu většina psů tento trénink chápe velmi snadno a mnoho z nich si ho i něco déle pamatuje, a to i když ho delší dobu necvičíte.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com