Jak odnaučit psa tahat na vodítku

Běžnou součástí života pejskaře je pravidelné venčení čtyřnohého parťáka. Venčení může být vaše nejoblíbenější část dne nebo tak trochu noční můra. Záleží, jak si ho se svým chlupáčem nastavíte. Mezi časté venčící trable patří psí tahání na vodítku. Řada lidí si troufá pouštět pejska na volno jak v lese, tak při procházce městem. Mnoho dalších pejskařů si raději psa pojistí vodítkem nebo stopovačkou i při procházce nejbližším okolím. Venčení na vodítku má své výhody i úskalí. Nemusíte se obávat, že vám pes uteče za každou kočkou nebo háravou fenou. Na druhou stranu venčení psa velikosti poníka, který vás na vodítku vláčí kam si zamane, není zrovna praktické. 

Správnou chůzi na vodítku se o něco snadněji naučí štěně či mladý pes, ale jako u mnoho dalších cviků rozhodně neplatí, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Pokud se ujmete dospělého psa či psího důchodce, který vás tahá kam chce, směle se pusťte do výcviku. Postup bývá stejný jako u štěněte, jen vám možná bude výcvik trvat o pár dní déle.

1. Trpělivost

Trpělivost je jednou z klíčových složek při výcviku obecně. Každé plemeno, každý pes postupuje vlastním tempem. Štěně, které nikdy obojek a vodítko nevidělo pravděpodobně nebude při prvních několika pokusech spolupracovat. I starší pes, který byl doposud zvyklý chodit na vodítku kam se mu zlíbí, nebude nadšený z vašich prvních pokusů ho tento zlozvyk odnaučit. Dejte psovi čas, však on dříve či později přijde na to, co po něm vlastně chcete.

2. Pamlsky a/nebo klikr

I při nácviku chůze na vodítku si můžete pomoci pamlsky a/nebo klikrem. Dobrou volbou jsou menší měkčí pamlsky, které snadno vytáhnete z pamlsovníku a pes je snadno slupne. Využít lze i drobnější granule, jejichž žvýkání psovi nezabere příliš času a vy tak při výcviku chůze snadno zkrmíte třeba i celou krmnou dávku. Psa odměňte pokaždé, když se rozejde bez napnutí vodítka. Pomoci si můžete i klikrem, psovi tak snadno a rychle potvrdíte, že jde tak, jak má. Psovi můžete potvrdit správně provedený povel jak klikrem, tak i dobrotou zároveň. Jak správně používat kliker se dozvíte v tomto článku.

3. Výběr vhodného vodítka a obojku

Štěně můžete na obojek snadno zvykat i doma, stačí mu ho jednou dvakrát za den na pár minut připnout. Pro štěně volte nějaký lehčí širší obojek, který ho nebude tahat k zemi a na který si rychle zvykne. Štěně patrně ale začne venku tahat v momentě, kdy vyrazíte ven a ono uvidí něco zajímavého. Tedy téměř okamžitě. Pro štěně i dospělého psa volte na běžné nošení širší obojek, který lze na krk umístit tak, abyste v prostoru mezi krkem a obojkem mohli umístit dva prsty. Obojek musí být dobře utažený tak, aby se z něj pes nemohl vyvlíknout, ale zároveň ho nesmí neustále škrtit. Nevhodná je i „tenká struna“, která se i při menším pohybu psovi začne zařezávat do krku.

Vodítko volte takové, které vám bude příjemné v ruce a zároveň se vám nebude již po prvním zatáhnutí psa nepříjemně zařezávat do ruky. Většina pejskařů vyzkouší několik typů vodítek, než přijde na takové, které je jim v ruce nejvíce příjemné. Na nácvik chůze na vodítku se nedoporučují tzv. flexi vodítka. Při použití těchto vodítek se pes přetahuje s mechanismem uvnitř plastového držátka a pes se velmi špatně koriguje, pokud dělá něco, co nemá. Například pokud se rozhodne vydat se do silnice v momentě, kdy projíždí auto. Majitel psa instinktivně sáhne po šňůře, aby psa rychle přitáhl, a protože tyto vodítka jsou často tvořena z tenké šňůry, člověk se pořeže či popálí. Flexi vodítko je tak vhodnější na použití u psů, kteří již umí alespoň základní pravidla chůze na vodítku a reagují poměrně dobře na slovní povely. Vodítko v takovém případě slouží spíše jako prevence, aby pes neutekl například za kočkou do silnice a zároveň má o trochu více svobody.

• Ohlávka: nácvik chůze na vodítku může být spojená i se speciální ohlávkou, který je podobná náhubku. V momentě, kdy pes vyrazí dopředu, napětí ohlávky na vrchu čumáku psovi otočí hlavu na stranu. Pokud chce pes vidět na cestu a nemít celou procházku vytočenou hlavu do strany, musí zvolnit a jít tak, aby bylo vodítko prověšené a on mohl pohybovat hlavou volně. Tento typ ohlávky nelze použít u psů s velmi krátkým čenichem, například u mopsů nebo francouzských buldočků. Na ohlávku si snadněji zvykne štěně nebo mladý pes, než psí důchodce.
• Protitahací postroj: jde opět o speciální postroj, který obepíná hrudník a ramena psa. Vodítko připevníte na kroužek na přední straně hrudníku psa a podobně jako u ohlávky, když pes začne tahat, postroj s vodítkem ho otočí do strany. Při pořizování postroje proti tahání buďte v pozoru, abyste zakoupili správný postroj. U tradičního sportovního postroje se vodítko připíná k sponě na zádech a u většiny postrojů určených ke sportu se naopak předpokládá, že pes tahat bude a tahem svému pánovi pomůže v pohybu (například při caincrosu).

Existuje i několik obojků, jejichž použití při nácviku chůze na vodítku je přinejmenším sporná. Záleží ovšem pouze na vás, pokud se o nácviku tahání poradíte s trenérem či jaké máte již zkušenosti s náročnějším výcvikem psa. Pokud víte, jak potenciálně sporné metody výcviku využít správně, pak můžete být velmi rychle úspěšní bez toho, aniž byste nějak psovi ublížili.

• Škrtící obojek: jde o obojek, který se utahuje kolem krku psa v momentě, kdy pes nebo páníček zatáhnou za vodítko. Tento typ obojku se ovšem příliš nedoporučuje, psovi způsobuje bolest a může mu poranit krk, dýchací trubici nebo páteř. Mnoho chovatelů neumí obojek nasadit kroužkový obojek správně a ten pak psa škrtí neustále a ne jen v tahu.
• Obojky s hroty: jde o obojek s hroty na spodní straně obojku, které se zaryjí psovi do krku, když začne tahat. Jedná se patrně o nejvíce sporný vynález na procvičování tahání psa.

4. Cvičení doma či na oploceném pozemku

Pokud je již váš pes na obojek na krku trochu zvyklý, můžete začít s nácvikem chůze na vodítku, a to klidně v bytě nebo na zahradě. Pes si postupně zvyká na celý koncept chůze na vodítku a až vše zkusíte naostro při venčení, o trochu snadněji se sžijete. Dá se nicméně předpokládat, že především štěně bude venku vyjukané ze všeho okolo a nebude vás a vodítko vůbec vnímat. Opět platí, že vše chce čas a sehrajete se postupně.

5. Krok za krokem

Štěňata a puberťáci bývají i při běžné kratší procházce jak z divokých vajec a dokáží kolem vás nadšeně poskakovat. Že vám při poskakování mohou podrazit nohy nevnímají jako problém. Vaším úkolem je zůstat v klidu a počkat, až pes přestane jančit. V momentě, kdy se pes zklidní, například si sedne nebo lehne, pochvalte ho a odměňte. Za pomoci pokynu typu „jdeme“ se rozejděte a udělejte jeden dva kroky. Ve chvíli, kdy pes zvládne úsek v klidu, ho opět pochvalte a odměňte. Pokračujte takto dál, než bude pejsek zvládat delší úsek. Počet kroků navyšujte postupně, když si budete jistí, že s přehledem zvládá kratší úsek bez tahání. Po psovi můžete i chtít při každém zastavení, aby si sednul či lehnul. Uděláte krok a buď pokynem psa usadíte nebo počkáte, až si sedne sám a pochválíte ho. Opět navyšujte počet kroků a psa průběžně chvalte. Postupně budete zvládat dlouhé procházky, při kterých si pes sám automaticky sedne. Vhodné to je pak například v momentě, kdy zastavíte na přechodu a čekáte, až přejede auto.

6. Změna směru

Velmi jednoduchý přístup – vodítko držte u sebe a v momentě, kdy pes začne tahat dopředu, otočte se a jděte zpět. Pes začne tahat do leva, vyrazte vpravo. Pes si postupně uvědomí, že pokud nechce, abyste mu utekli, bude se vás muset držet a sledovat váš pohyb namísto sledování všeho po okolí nebo spěchání za zajímavým pachem.

7. Zastavení

V momentě, kdy pes zatáhne, zastavte se a chvíli se nehýbejte. V momentě, kdy se pes začne vracet k vám ho pochvalte.

8. Nenechte psa jít kam chce on

V momentě, kdy vás pes táhne nějakým směrem a vy jdete za ním bez toho, aniž byste se vůči tahání vymezili, pes to vnímá tak, že tahání a jím vymezený směr je v pořádku. A že může chodit kam chce kdy chce a vás má jen jako doprovod. Čím déle sebou necháte vláčet, tím hůře se vám později bude tahání odnaučovat.

9. Netahat za vodítko člověkem

Každý tah za vodítko produkuje protitah. V momentě, kdy vy za vodítko zatáhnete, většina psů reaguje ještě silnějším tahem.

10. Okolní rušivé faktory

Psa, především štěně nebo puberťáka, dokáže venku zaujmout prakticky cokoliv. Může to být chodec, psí kamarád, malé dítě, cyklista, ale i padající list nebo beruška letící okolo. Vaším úkolem je psa přesvědčit, že vy jste zajímavější a přesměrovat jeho pozornost na vás. Pomoci může psí pamlsek, hračka nebo i „přetlučení“ nežádoucího chování nějakým povelem. Ideální je být v pozoru a v momentě, kdy vytušíte dopředu, že bude pes reagovat na okolní podnět, tak si ho přiřaďte k noze, nebo ho posaďte či si s ním začněte hrát.

11. Pravidelný výcvik

Cvičte pravidelně, ideálně pár minut na každé procházce. Čím bude štěně starší, udrží delší dobu pozornost a postupně nebude tahat vůbec či výjimečně.

12. Učení vs přeučení

S nácvikem chůze na vodítku je dobré začít co nejdříve. Mnohem snadněji se totiž učí nové věci, než se přeučuje již zafixovaný problém.

13. Únava

Štěně i mladý pes se o něco lépe soustředí, pokud mají možnost si před výcvikem čehokoliv, tedy i chůze na vodítku, si trochu pohrát a proběhnout se. Vybijí tak přebytečnou energii a lépe se koncentrují na to, co po nich páníček chce.

14. Psí trenér

Pokud patříte mezi začínající chovatele nebo máte doma tvrdohlavce, na kterého běžné výchovné metody nestačí, pak si můžete pomoci psím trenérem. Každému psovi může vyhovovat trochu jiný způsob výcviku a zkušený kynolog by měl být schopen přijít na specifický způsob výchovy šitý na míru vašemu čtyřnohému parťákovi.

15. Důslednost

Důslednost při výcviku se bude hodit nejen při nácviku chůze na vodítku. Při chůzi na vodítku je třeba být důsledný především v momentě, kdy si pořídíte psa, který bude v dospělosti velikosti telete nebo má dominantnější povahu a hrozí, že vás bude tahat do rvaček.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com