Jak odnaučit psa žebrat

Otevřete ledničku, položíte talíř s jídlem na stůl. Následují psí oči, občasné zakňučení či štěknutí, položení tlapky na koleno. Tyto a další loudící projevy zná asi každý pejskař. Pravděpodobně neexistuje pes, který by za svůj život nezkusil aspoň jednou dvakrát loudit. Smutnému výrazu doprovázenému kňouráním neodolá mnoho lidí. Opravdu ale chcete, aby vám byl pes v patách při každém soustu?

Psi jsou součástí lidské smečky již po tisíciletý a za tu dobu se domestikovali se vším všudy. Smutný výraz, který tito naši parťáci umí nasadit není náhodný, jde o jeden z projevů-psí domestikace. Psi moc dobře umí s lidmi manipulovat ke svému prospěchu. Dostat se k nějaké dobrotě zadarmo je tak častou (a mnohdy i úspěšnou) snahou mnoha psů.

Jak odnaučit žebrání

Málokomu se stane, že by jeho čtyřnohý parťák nezkusil alespoň párkrát vyžebrat si nějakou tu dobrotu navíc. Zpravidla první loudící pokus proběhne již u malého štěněte. Pak záleží jen na vás a všech dalších členů domácnosti, jak se k těmto štěněcím pokusům postavíte. S trochou snahy to štěně sice párkrát zkusí, ale při vaší důslednosti tento zlozvyk zarazíte hned v počátcích a budete mít zbytek života klid. Pokud se k vám dostal již dospělý pejsek z útulku či se ujmete psa po babičce, pak může mít tento zlozvyk dávno zafixovaný. I dospělého psa můžete žebrání odnaučit, jen to bude trvat trochu déle, než u štěněte nebo hodně mladého psa.

Odnaučení žebrání

Patrně neexistuje štěně, které by nezkusilo ochutnat váš oběd nebo slupnout sušenku u hrnku s kávou. Abyste odradili štěně od loudění, musíte být především důslední. V momentě, kdy pes začne žebrat, pošlete ho na jeho místo nebo třeba i do jiné místnosti. Psa je dobré naučit pokyn typu „místo“ nebo si můžete vymyslet pokyn související přímo s žebráním. Například na pokyn „nežebrej“ pes odejde buď k sobě do pelíšku či si v klidu lehne pod stůl, nebo a především přestane s žebráním. Při vymýšlení konkrétního povelu a způsobu jeho provedení se kreativitě meze nekladou. Klidně pes mže na místo loudění na pokyn „pukrle“ poklonit se a pak si jít po svých.

Je důležité psovi nedávat nic nejen od oběda či večeře, ale ani když otevřete ledničku při vaření nebo si něco zobete při sledování televize. Ideálním případem pak je, když pravidlo nekrmit psa lidským jídlem dodržují všichni členové domácnosti i všechny návštěvy. Pokud někteří členové domácnosti pravidlo dodržují a jiní ne, může být výsledek dvojí. Někteří pejsci se pak zaměří na „slabší články“ domácnosti a žebrají výhradně u nich, ostatní nechávají na pokoji. Jiní pejsci pak nerozlišují, kdo jim dobroty dává a kdo ne, ale zkoušejí to na všechny.

Žebrání psa se ovšem nemusí odehrávat pouze doma při jídle nebo při otvírání spižírny. Mnoho pejskařů nosí po kapsách dobroty pro své chlupáče a nemají problém nabízet dobroty každému psovi, který projde kolem, a kolikrát bez ptaní majitele. Mnoho psů tak ani nenapadne loudit doma, ale má tendenci obtěžovat každého, kdo se na psa usměje a sáhne do kapsy – a psovi je pak jedno, že daný člověk sahá pro kapesník nebo pro mobil. Pro mnoho lidí pak může být nepříjemné, když na ně zablácený pes skočí v domnění, že dostane dobrotu, a to jen proto, že se na psa usmál a pak vložil ruku do kapsy bundy. Pokud sami nosíte zásobu pamlsků nebo i granulí pro svého chlupáče, pamatujte na to, že je špatný nápad krmit cizí psy, a to nejen z důvodu loudění. Mnoho psů má různé potravinové alergie nebo různorodé diety (jaterní, ledvinová atd.) a nevhodný pamlsek mu může velmi ublížit.

Pes by měl dostávat žrádlo i pamlsky pouze takové, které jsou uzpůsobené psímu organismu. Mnoho trenérů doporučuje dávat psovi pamlsky pouze při výcviku. Řada lidi při běžném venčení i při složitějšímu výcviku psovi dá klidně i denní krmnou dávku granulí a pes tak nezná misku na žrádlo.

Proč by pes neměl žebrat

Řadě lidí přijdou psí oči roztomilé a žebrání psa jim nevadí, jiné naopak žebrání psa velmi obtěžuje. Tak jako tak krmit psa lidským jídlem není vhodné jak z hlediska výcviku, tak i z výživových důvodů. Pes by například neměl jíst kořeněná nebo solená jídla. Obecně složení jídla psa by mělo být uzpůsobeno jeho specifickému trávení, i laika napadne, že je odlišné od toho lidského. Proto psům patří specifická strava v podobě granulí a konzerv určených pro psy, nebo tzv. BARF, tedy syrová strava, která je svým složením uzpůsobená právě psím požadavkům.

Mnoho lidí, kteří psovi dávají pár soust ze svého talíře nehledí nejen na výživové vlastnosti jídla, ale i na množství žrádla, které pes za den zkonzumuje. Výsledkem pak může být rozhozené trávení psa a/nebo nadváha. Asi málokdo touží po tom chodit se psem půl noci ven kvůli průjmu, nechat několik tisíc korun za rozhozené zažívání na veterině anebo řešit problémy s klouby způsobené obezitou.

Autor: Lucka z Chlupáči.cz
Foto: Canva.com